Článek
Naše výlety, hlavně ty zahraniční, se nám často obohacovaly o nová pozvání, například zde to bylo pozvání od majitele hotýlku, v němž jsme byli ubytovaní, podívat se do hor, kde kdysi bojoval proti někomu, už ani nevím proti komu, jako člen partyzánské skupiny a když se tam, vysoko v horách všichni navzájem postříleli, tak po nich zůstala prázdná chata, kterou si dotyčný upravil, vyčistil, natřel nabílo, kolem vykopal pár skromných hrobů a po uzavření příměří vše proměnil v rekreační oblast. Nevím, jestli to šlo všechno podle nadhozeného scénáře, ale bylo vidět, že má kam jezdit a že se mu tam i dnes, po létech krvavých bojů líbí. No a když k tomu připočítáte ještě to dramatické počasí, tak vidíte, že o zábavu jsme skutečně starost mít nemuseli. To bylo vše v době, kdy jsem dokončoval svůj literární projekt Psychopat v rodině. Škoda, že to nenašlo nějakého zajímavého sponzora, myslím, že by se s tím dala udělat klidně ještě desetkrát silnější sláva, než na jakou jsme tenkrát dosáhli.
Mimochodem, znáte bigbeatovou skladbu Cesta z hor? Už ani nevím, kdo to hrál, ale byla to docela pecka.
