Článek
Vždycky jsem byl toho názoru že se vyplatí mít mezi svými známými zajímavé lidi nebo známé lidi, popřípadě lidi, kteří mají sílu, moc a vliv nebo jsou známí jako umělci, spisovatelé, malíři, hudebníci, zpěváci nebo herci. Takových lidí není nikdy dost, proto jsem byl docela rád, že jsme se mohli seznámit s malířem Reonem, on byl známý jako malíř, já jsem byl známý jako spisovatel a fotograf, jehož díla se prodávala i v Hollywoodu, takže to byla taková oboustranně výhodná vzájemná vazba. Mohli jsme se chlubit, že se známe.
Na začátku svého působení v Praze Reon bydlel u Karlova mostu v Mostecké ulici, jak jinak. Potom se přestěhoval na Petřín do domu, který se jmenuje Zahradníkův dům, což je docela zajímavé, protože Reon se občanským jménem zove Zahradník.
Reon je stejně starý jako já a je s ním podobná legrace jako se mnou. V Zahradníkově domě si vybudoval své vlastní menší soukromé museum, málem jsem napsal mauzoleum, ale to už je jedno. Pokud jste tam ještě nebyli a chcete vidět něco zajímavého, neotřelého a neobvyklého, stačí vyjet lanovkou na Petřín a jste u Reona.
Myslím, že takových svérázných samorostů v blízké budoucnosti již tolik nebude. Doba samorostům nepřeje, všechno se převádí do dvojkové soustavy, všude vládne řád a pořádek a všechno hodnotí a komentuje umělá inteligence. Takže se musíme smířit s tím, že dobám, kdy si člověk mohl dovolit být skutečně originální, už definitivně odzvonilo, stejně tak se budou zmenšovat možnosti, že se nad námi, jako bůh prozřetelnosti objeví nějaký ten sponzor, s jehož pomocí by se ještě daly zmírnit katastrofální následky našeho vynuceného pádu do Tartaru.
