Článek
Jelikož se v rámci dlouholetého výzkumu longevity a předávání informací zabývám též symbolikou, všiml jsem si, že některé kreslené vtipy se dají sdělovat a sdílet i verbálně, aniž by se to jakkoliv negativně projevilo oslabením síly jejich humoru. Namátkou si vzpomínám na kreslený vtípek, kde stojí řečník za řečnickým pultíkem, nad ním je vidět těžký lustr, který se právě utrhl a padá mu na hlavu a pod obrázkem je text: „Vážené dámy a vážení pánové, budu mluvit jen krátce.“
Nebo se mi líbil fórek jak za mohutným, zřejmě mahagonovým naleštěným kancelářským stolem sedí v cool obleku jak od Vuitona vystajlovaný energický mladý podnikatel se zářícím šavlozubým úsměvem a před ním se za stolem krčí dvojice starých, odrbaných, špinavých bezďáků a pod obrázkem je text: „Maminko! Tatínku! Co vás ke mně přivádí?“
Poslední dobou jsem hodně přemýšlel o problému zvaném longevity, neboli dlouhověkost, popřípadě snaha dožít se co nejvyššího věku.
Když budeme z hlediska logiky přemýšlet o smyslu života, dojdeme k závěru, který není moc logický, ale bude asi nejblíže pravdě, že smyslem života je udržet se naživu. Ono to zní divně právě proto, že to nemá logiku a naše myšlení, naladěné na „plus - mínus“ nebo „dobro - zlo“, „jedna - nula“, „všechno nebo nic“ zde nenajde žádný záchytný bod, o který bychom se mohli opřít. Možná, že základní chyba našeho myšlení je právě v tom smyslu, který ve všem hledáme a jakmile v našich očích něco nemá smysl, tak je to nesmysl a v podstatě to nemá právo na existenci.
Rituály jarních slavností se v našich představách velmi blíží „oslavám života“, kdy všichni jsou mladí, zdraví, pružní a odolní. Podzim a přicházející zima v nás představu mládí a živočišné síly moc nebudí. Nikdo není zvědav na odolné starce a houževnaté babičky, protože to, co chceme, je nesmrtelné mládí. Věda je zatím schopna nám pouze prodloužit a zpomalit proces umírání. Odstraníme pomocí botoxu viditelné vrásky, čímž posuneme živou mumii na časové ose o deset let zpátky. Hm, kdyby to bylo tak jednoduché, tak není co řešit.
Hrátky s časem jsou ale o hodně složitější. Celá naše existence je založená nejenom na prožitém času, ale i na jeho vnímání. Stručně řečeno, podle toho, jak vnímáte čas, který jste již prožili, se psychosomaticky naladíte na prožívání současnosti. Což nám současně otevírá cestu k procesu, který by se dal označit jako „omlazení“.
Pokud máte rádi pohádky, legendy, pověsti a báje, určitě vás zaujaly historky o tom, jak někdo omládl, i když přitom třeba přišel o hlavu, ale když byla po ruce živá voda, tak ho stačilo trochu pokropit a mohl zase šaškovat s ostatními, akorát byl přitom třeba o dvacet let mladší.
To je ale věc, která je z psychologického hlediska natolik složitá, že si to ani nedokážeme představit.
Dejme tomu, že by se mi podařilo na někoho zapůsobit speciálním rituálem na celkové omlazení. Zřejmě by to asi byla paní nebo dívka, slečna, která by najednou vypadala, že jí ještě nebylo 30, ale v občance by jí táhlo už na padesát. To ale není malý problém, to je dost velký problém.
U mladého člověka očekáváte, že bude pracovat, popřípadě se svěří do rukou rodičů, hlavně matky, která ho bude ovládat.
Jakmile budete vypadat „zbytečně“ bezstarostně a budete patřit k nějaké širší rodině, spojí se ostatní za vašimi zády a budou kout pikle a intriky, aby vás připravili o dědictví, popřípadě, aby vás vyštvali z bytu nebo z rodinného domu.
V práci se s velkou pravděpodobností dočkáte šikany, takže vám nakonec nezbyde nic jiného, než přerušit svůj život v dané lokalitě, nenápadně zmizet a začít znovu, nejlépe v jiném městě. Ale i tak s tím budete mít v době digitálního šmírování dost velké potíže. Dobrodružnější povahy dokonce radí i takové věci, jako pořídit si na darknetu falešné doklady a přestat řídit auto, ale to si už musí rozmyslet každý sám za sebe. Nenápadně zmizet se dá i pomocí změny jména a pomocí přestěhování. Problémy samozřejmě nastávají, když se přiblíží nástup do důchodu, protože čím více odborníků se rýpe ve vašem životě, tím je to pro vás horší.
Zpomalení stárnutí se nedá dosáhnout žádnou změnou stravy, ani žádnou dietou, ani žádnou „chemickou cestou“. Nemá cenu pustit se do konzumace proteinových výtažků z mladých kopřiv nebo do směsky vitamínů s propolisem. To už byste řešili něco podobného jako problém, jestli se člověk může utopit v živé vodě.
K získání dalších informací jsou už jen spolehliví odborníci, k nimž je možné se přijít osobně poradit.
