Článek
Pokud vás baví fotografování nebo natáčení filmů a videí, tak jednou na tuto zásadní otázku narazíte - co fotit a co nefotit? Ať už z jakýchkoliv důvodů.
Je dobré se před každým zmáčknutím spouště trochu zamyslet na téma, jestli zachycením něčí podoby můžete či nemůžete někomu ublížit. Nebo tím komukoliv něco udělat proti jeho vůli.
Jedno ze základních práv každého člověka v naší moderní společnosti je právo na svůj vlastní obraz. I kdyby se stalo, že by si vás někdo fotil nebo natáčel bez vašeho svolení, tak i kdyby ty fotky nikam nedával a nikde je nezveřejňoval, tak by tohle základní pravidlo porušil.
Je dobré to vědět, přestože každý den, zvláště na internetu dochází beztrestně k porušování tohoto práva.
Třeba si řeknete, vždyť se nic neděje, když mám foťák, kameru nebo nějaké natáčítko v mobilu, tak je čistě moje věc, pokud si třeba na veřejnosti něco natočím nebo vyfotím. Nejsem na soukromém pozemku nebo v cizím bytě, tak co? O nic nejde. Klidně si mohu natáčet na zastávce tramvaje, na dětském hřišti, v restauraci, v hospodě, ve fitku, u bazénu, před školou, na veřejném sportovišti, na poště, v obchodním centru, v tramvaji, u zubaře, ve frontě na občerstvení, na koncertě, při venčení psů nebo na veřejném WC. Bohužel je to jeden velký omyl. Nejde to.
V obecném povědomí je například pravidlo, že určité zákazy třeba fotografování platí ohledně nádraží, i když zrovna dobrý voják Švejk prý občas říkal, že je to hloupost, a to hlavně z toho důvodu, že zrovna nádraží se výborně fotografuje, protože se nehejbe.
V životě se ale více vyplatí chovat se podle platných zákonů než podle toho, co nám radí selský rozum a jak by se dnes už asi správně po anglicku řeklo hippi, hippi Shwake.
Takže v rytmu nelítostných zákonů bychom neměli mít u sebe nebo v osobním držení fotku nebo podobiznu kohokoliv, čí souhlas k témuž nemáme a v podstatě to platí i pro zobrazení jeho psů, domácích zvířat, majetku, ptactva, aut, manželek, partnerek a dětí. Souhlas nemusí být sepsaný notářem a potvrzený ověřeným podpisem, většinou stačí, když svéprávný dotyčný ví, že máte jeho fotku nebo video a neprotestuje proti tomu. Bere se to jako souhlas.
Jiná situace ale nastává, když máte jeho fotku, obraz nebo podobiznu, kterou dále šíříte, například pomocí internetu. Podívejte se, jak se tady hloupě tváří! To je legrace!
Na jakékoliv šíření a jakékoliv rozmnožování a kopírování něčí podoby musíte mít další souhlas. Zvláštní postavení zde mají umělecká díla, popřípadě reklama a propagace.
Zásadně ale není možné, vyfotit si na ulici hezkou holku, i když třeba nenápadně, aby si toho ani nevšimla a použít její fotku na propagaci nebo reklamu na nově otevřenou rodinnou kavárnu. Nebo pizzerii.
Řečeno přímo a na rovinu, nesmíte si její fotkou bez jejího vědomí ani vylepšit svůj vlastní profil, ani si ji vystavit na svém instagramu.
V nejhorším případě by z toho mohla být žaloba, soud, pokuta a veřejná omluva. Takže rozhodně je lepší všechno tohle spíše vědět než nevědět, nejlépe už dnes, kdy se všechna tato psaná i nepsaná pravidla, nařízení a zákony, které dosud ještě nikoho nijak zvlášť nezajímaly, začínají probouzet k životu.
