Článek
Podle definice jsou afirmace krátké věty obsahující tvrzení nebo přání, které se splní pokud budeme afirmaci několikrát za den opakovat. Například – každý den se cítím lépe a lépe, každý den jsem bohatší a bohatší… nebo - každý den potkám někoho, kdo mi s něčím pomůže, každý den potkám někoho, kdo pro mě bude užitečný a prospěšný…
Afirmace jsou ve své podstatě lži, protože neodpovídají skutečnosti a my se dostáváme do paradoxní situace, v níž se (jako obhájci a hledači pravdy) pomocí lží zkoušíme propracovat ke splnění svých přání.
Začal jsem vymýšlet vlastní afirmace, kterým jsem říkal antiafirmace nebo pravdivé afirmace. Říká se, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale není tomu tak. Skutečná pravda je jenom jedna. Ani tisíckrát opakovaná lež se nestane pravdou, i když může mnoha lidem dokonale zatemnit rozum.
Často používané afirmace a „osvícená“ tvrzení, která se objevují hlavně na sociálních sítích jsou často snadno napadnutelná pomocí běžné logiky. Například:
Každý člověk, kterého dnes potkáš, ti přinese něco dobrého.
K čemuž dodávám: Pokud se na osamělém místě nesetkáš s bandou zlodějů nebo se sériovým vrahem, který má zrovna svůj den.
Arthur Schopenhauer řekl, že povaha je víc než vzdělání.
No, pokud by se to mělo týkat i lékařů, tak potěš pánbu.
Další slavný citát - to, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy.
Ano, můžeme tomu věřit, ale před miliardou okradených a týraných dětí ve vytunelovaných rozvojových zemích bych to raději moc nahlas neříkal.
Schopenhauer - Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý porozuměl.
V podstatě souhlasím. To není těžké, ale neproveditelné.
No a když už jsem pro zasmání vybral pár citátů slavného filosofa, tak ještě dva přihodím.
Schopenhauer - Duchaplné nápady a řeči patří před duchaplnou společnost, v obyčejné jsou nenáviděny. Abychom se v obyčejné společnosti líbili, musíme být povrchní a omezení.
Přesto si myslím, že kouzlo osobnosti vyrůstá pouze a jedině z obsahu peněženky a bankovního konta. Pokud bude můj účet trpět finanční morbidní obezitou, bude mému humoru rozumět a tleskat jakákoliv společnost.
Známý filosof to zřejmě myslel dobře, i když pronesl následující úvahu:
Poctivě to myslí každý pouze sám se sebou a se svými dětmi.
Nejsem si tím tak docela jist. Může někdo zajistit, aby to platilo i pro sebevrahy nebo pro lidi, kteří si libují v sebepoškozování, popřípadě pro všechny, kteří vydědili vlastní dítě? Já sám jsem jako jediný syn nezdědil po svém otci ani bačkory.
Zkrátka a dobře si myslím, že největší kumšt je říct něco, co má hlavu a patu… A to platí i pro hodně slavné a vážené lidi.
Jakmile blbec začne chápat, že je blbec, přestává být blbcem. To by mohla být docela dobrá antiafirmace.
Nebo, dnes v noci ke mně ve snu přišel exorcista a začal mě vymítat z mého vlastního těla!
Syndrom naší doby – nikdo nic neumí, ale chce se tím úspěšně živit.
Když jsem přemýšlel nad tím, že trocha sebekritiky nikdy nikomu neuškodí, dospěl jsem k názoru, že mám vždycky pravdu.
Dnes musíme napravovat věci, které jsme včera nezvládli a současně nezvládáme hromadu věcí, které budeme muset napravovat zítra.
Nepříjemná je srážka dvou celkem normálních, inteligentních lidí, z nichž každý považuje toho druhého za blbce.
Když člověka nic nebolí, nepomáhají ani nejlepší léky. Ale doktoři vám rádi doporučí složitou a nákladnou operaci.
Tragédie dnešní doby - považujeme za správné, nechat se okrádat od slušných lidí.
Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo.
Byli čtyři bratři, šetřili a měli za tři.
Kolik minulých životů máš, tolikrát jsi (byl) člověkem.
Prý existuje dvacet zásadních rozdílů mezi bohatým a chudým člověkem. Já vidím pouze jediný – peníze.
Může hluchý slyšet tlesknutí jedné dlaně?
S novým papežem prý přijde konec světa, který bude o mnoho hrůznější než ty předešlé…
Zeptal se šaman chromého na vozíku: „A kdy sis naposledy zatančil?“
Přestal myslet a dostal na to dotaci.
Vysvětlujte někomu, kdo pospíchá na WC, že cesta je důležitější než cíl.
Je plno myšlenek, které jsou při svém zrodu krásné, ale sotva se vysloví, ozve se bučení.
Někdy nezbývá než vsadit všechno na jednu SIM kartu.
Říká se, že čaroděj svými kousky neudiví jiného čaroděje. Ale ani tohle nemohu potvrdit, protože jsem se zatím s jiným čarodějem nesetkal a sám sebe svými činy uvádím v úžas od rána do večera.
Moudrý stařec? Kdyby byl skutečně moudrý, tak by nezestárnul.
Být nejlepší nestačí…
Nechoď k léčiteli, který je víc nemocný než ty sám.
Kdo hledá, najde, ale většinou něco jiného, než původně hledal.
Mnoho léků má špičkové složení, ale žádný účinek.
I burana občas naštve, že je buran.
Přišel jednou k Buddhovi malý chlapec a řekl: „Buddho, chci být jako ty! Chci k tobě do učení.“
Buddha se zasmál a odtušil: „Hm, to není tak jednoduché, musíš mít nějaké zkušenosti. Už jsi někdy někomu něco ukradl?“
Chlapec se zachmuřil: „Ne, nikdy jsem nic neukradl,“
Načež Buddha pravil: „Tak jdi a něco ukradni, potom přijď znovu.“
Chlapec odešel a Buddha moudře pokyvoval hlavou. Za chvíli zjistil, že mu z kapsy zmizela peněženka, kreditka, klíče od bytu, zlatý snubák a iPhone 15 Pro Max.
Když se zařadíš na konec fronty, může se zdát, že jsi poslední.
Nikdy si neber nic osobně, ani když jsi na prohlídce u doktora nebo u výslechu…
Jakékoliv vítězství se obvykle dostaví jako vedlejší produkt boje, který člověk musí svést sám se sebou.
Hlavně nesmíme zapomenout, kde máme uložené paměťové karty.
„Bezpečnost práce?“ profesor bezmocně rozhodil rukama, přičemž srazil jednoho ze svých asistentů do nádrže s kyselinou sírovou.
Při pozorování práce sklářského kahanu, se jednomu zvídavému žákovi roztavilo skleněné oko.
A k tomu stačí už jen dodat - skleněné oko – do duše čočka.
Co je psáno, to je dáno, ale to je asi tak všechno. A když se to, co je psáno tváří jako bůhvíjaké moudro, ať už je to afirmace, poučení, zamyšlení, postřeh, přikázání nebo úvaha, skutečný hlubší smysl v tom nemusí být žádný. Čtěte a přemýšlejte kriticky, pokud je něco k zasmání, tak se tomu zasmějte, ale nemusíte to hned pro příští generace tesat dlátem do skály.
