Článek
Jak spolu souvisí otázky, co s načatým životem? a proč se (proboha) nepřišli zeptat?
Je to celkem jednoduché - v obou otázkách se implicitně skrývá představa existence lidí, kteří jsou různě staří, někteří ještě nemají ukončenou ani střední nebo dokonce základní školu a někteří jsou již několik v důchodu. Jaký je mezi nimi rozdíl? Samozřejmě zde můžeme najít rozdíly v majetku, v bydlení, ve zdraví a v životních zkušenostech, což je dáno především věkem (jak jinak), ale nikde není řečeno, že starší člověk musí být bohatší nebo, že musí mít za sebou větší a zářivější kariéru, naopak, dnes to spíše vypadá tak, že mladší člověk má před sebou více možností než kterýkoliv neduživý stařík. Na rozdíl od staříka dostane na začátek cesty životem podporu rodiny, peníze a jakoukoliv pomoc od všech rodinných příslušníků. Samozřejmě je možné, že během pár let a někdy i měsíců přijde o všechno, o všechny naškudlené milióny a zůstane jako bezdomovec sedět pod mostem.
Samozřejmě to může být i naopak, snažím se tady obratně dostat se k jádru výpovědi, že když budeme porovnávat staršího a mladšího nebo výrazně staršího a výrazně mladšího člověka, tak i když jednomu nebo druhému seberete všechny zásluhy, ať už zasloužené nebo nezasloužené a všechny možnosti, jak se v současné společnosti prosadit, tak vám zůstane jedno obrovské plus, které bude na straně onoho staršího, vrásčitého kmeta - a to jsou zkušenosti.
Ano, zkušenosti, zvláště potom letité zkušenosti, to je to, co se nedá ničím nahradit a nedá se to ani ničím převážit nebo vyvážit, žádným titulem nebo vysokou školou nebo množstvím známostí a konexí a občas se to nedá ani zaplatit.
Když se ve společnosti zaměříte na likvidaci starších a starých lidí (třeba pod líbivým heslem, tady není místo pro staré), tak s definitivní platností likvidujete celou společnost, jíž jsou staří lidé nedílnou součástí a celou její kulturu. Tady nejde o to, že už nikdy neuslyšíte z rozhlasu po drátě zpívat Simonovou s Chladilem nebo Pepíčka Zímu, tady jde o všeobecný koloběh informací, které pomáhají budovat strukturu úspěchu entity lidí, patřících ke stejnému národu.
Vždycky, když jsem měl vysvětlit podstatu hesla, rozděl a panuj, tak samozřejmě, dá se to trochu přiblížit pomocí představy, že se někomu podaří ukrást něco většího, ale protože není škrt, tak se rozdělí se svými spolubojovníky nebo spolupachateli, podle toho, ze které strany se to vezme a oni ho mají za to rádi a poslouchají ho.
Je ale také druhé vysvětlení a to zcela prosté, může se jednat o heslo, které by mohlo být třeba na mixéru. To, co rozdělíš, rozemeleš, rozmělníš, zamícháš do homogenní kaše, z níž nebude nikdo vyčnívat, ani majetkově, ani názorově, prohlásíš to za demokracii a sebe za šéfa a všichni budou spokojení.
Jak někoho zlikvidovat, to jsme si už řekli, omezí se jeho přístup k penězům. Když se celá společnost rozparceluje na různé lokality, byty, skladiště, pozemky, silnice, cesty, zahrady a sady, tak místa, kam poteče hodně peněz (je jedno za co a jakým způsobem, ale prostě se tam ty prachy dostanou) budou vzkvétat, současně tam bude fungovat dobrá organizace práce a budou se tam rodit šikovní lidé. Dokonce tam bude fungovat i to, čemu se říká sociální zabezpečení. Těch pár důchodců nic negativně neovlivní. Pouze tam, kam peníze nepotečou budou lidé třít bídu s nouzí.
Kdysi, myslím, že to též bylo součástí pražského jara, jsem psal pohádky pro děti i pro dospělé a jednu pohádku jsem začal slovy, byla jednou matka s dcerou, které nic neměly, takže třely bídu s nouzí a ze vzniklé směsi pekly chutné placky.
Je to tak, člověk by si měl prostě umět poradit v každé situaci. Tím se právě liší od umělé inteligence.
Nicméně, jakmile se někdo ocitne bez peněz, k čemuž je nejlepší cesta buď zabavení nebo nenápadné zabavení majetku a omezení pracovních možností, začne platit japonské přísloví, že bez peněz je člověk jako bez hlavy.
Proto je dobré se občas někoho staršího na cokoliv, co souvisí s životní cestou a s životními zkušenostmi, zeptat a třeba i chvilku naslouchat.
