Článek
Když jsme byli naposledy v Dubaji, tak to bylo s Pepou Šálkem, držitelem několika světových rekordů ohledně mimořádných sportovních výkonů. Jeli nebo letěli jsme potom na Sri Lanku, kde jsme hledali posvátné křišťály, které jsme zasvěcovali v Indickém oceánu (už je máme doma). Všechno se to týkalo rituálů na zdraví, především na udržení správné tělesné váhy a udržení aktivního pohybového aparátu (příčně pruhovaných svalů) ve správné kondici, což je věc, na které pracujeme dodnes. A musím říct, že se nám to docela daří.
Pepa měl při následující návštěvě Arabských Emirátů a Dubaje menší nedorozumění ohledně svého cestovního pasu a trvalo to pár měsíců, než se všechno vyřešilo, nechci říct vysvětlilo, protože v podstatě nebylo co vysvětlovat, ale domluva s úřady byla, jak se u nás, na Moravě říká, jak s pokáleným tanec, ano, dá se to říct i svižněji a více to potom odpovídá skutkové podstatě věci.
V současné době nám v Emirátech, konkrétně v Dubaji uvízlo pár kámošů, kteří řeší palčivou otázku, jak se dostat z překrásné Dubaje domů, do Čech. Česko to sice jakoby řeší tím, že do Emirátů posílá nějaké letadlo, které je snad dokonce dopravní a možná se tam vypraví i nějaký český diplomatický sbor na rogalech, nevím... diskuze mezi vládou, tedy českou vládou a českými občany, kteří v Dubaji čekají na pomoc je minimální, zatím to spíše vypadá, jakoby se domlouval hluchý se slepým a jak se zdá, tak to u nás nikoho nezajímá. Možná se jako nejlepší řešení ukáže zakoupit si letenku kamkoliv, kam bude jakýkoliv let fungovat, hlavně ven, pryč z Emirátů, třeba do Austrálie a zbytek řešit až když se tento první krok ohledně skupinové teleportace zadaří.
Ona vás po čase přestane bavit i mimořádně vyvedená světelná show, když je pořád stejná.
