Článek
Břišní svaly jsou kapitolou samy pro sebe, strávil jsem jejich studiem a cvičením několik desítek let, zjistil jsem, že by se měly pravidelně zatěžovat, ale neměly by se přetěžovat, přičemž jsem právě z důvodu přehnaného zatěžování až přetěžování břišáků prožil na operačních stolech v České republice a v Německu sešívání levé tříselné kýly, pravé tříselné kýly, pupeční kýly, vodní kýly a následně i oboustrannou vasektomii, což v konečném efektu skončilo tím, že už nebylo co sešívat.
Funkce břišních svalů je poněkud složitější, než se na první pohled zdá a pro nás, pro muže, je zajímavá i tím, že ve spletité hloubce břišní svalové hmoty jsou i dva svaly, které se podílejí na pevnosti erekce. V podstatě se dá vycvičit či vypěstovat tantrické umění erekce na povel, asi tak, jako když si řeknete, že na něco ukážete, načež s naprostou samozřejmostí natáhnete ukazováček na ruce.
Můžete si vypočítat, kolik peněz ušetříte třeba za deset let za viagru. Je prý poměrně dost drahá.
Napsal jsem na tohle úchvatné téma článek, kde jsem bezelstně popsal všechny své zkušenosti s výcvikem hlubokých břišních svalů, k tomu jsem popsal anatomické složení mužského pohlavního údu, což je v podstatě močová trubice, na jejíž hřbetní straně jsou po stranách dvě corpora cavernosa penis, topořivá tělesa, umožňující erekci, potom je zde corpus spongiosum penis, který je dorzálně od corpora cavernosa penis, čili na na spodní straně penisu a obsahuje urethru, močovou trubici. Jinými slovy jsou zde tři základní topořivá tělesa... a tak dále.
Článek vyšel - a teď najednou nevěřím svým očím - hned pod ním byl otištěný názor tehdejší šéfredaktorky, nějaké Zahaliny Obrovské, která si dělala z mého textu legraci, že prý ani nevím, z čeho se sám skládám, protože muž nemá tři topořivá tělesa, ale pouze dvě a jak je možné, že takové prapodivné individuum jako nějaký Raven Argoni vůbec může uveřejňovat své texty, když to jsou jen snůšky nesmyslů.
Tenkrát jsem si řekl, že o těchto věcech už raději nebudu nic psát, ať si národ klidně utrácí za viagru, stejně to nikoho zajímat nebude a dnes je to už úplně jedno, protože od té doby uplynulo již přes třicet let.
S přáteli, s nimiž jsem s tréninkem začínal a kteří byli v té době o padesát let mladší než já (což jim kupodivu vydrželo dodnes), si dodnes občas dáme vzpomínkovou hodinku tréninku, přičemž to, co zde předvádíme jako základní schéma cviků na břicho, zůstává platné dodnes.
