Článek
Položme si znovu otázku, jak správně cvičit? Jak najít či sestavit optimální trénink? Účel cvičení bývá celkem jasný, ženy se rozhodnou cvičit, popřípadě trénovat, protože chtějí vypadat mladě, nechtějí mít velká nebo plandavá bříška, nechtějí mít ruce jako lopaty nebo jako kovář v produktivním věku, chtějí mít spíše dobře formovanou svalovou soustavu a dobře tvarovaná, pevná prsa. Nechtějí mít zbytečně velké tukové polštáře na místech, kde jim to na vzhledu moc nepřidá.
U mužů je cílem cvičení a klidně i středně houževnatého tréninku fyzická síla a vytrvalost, dobře tvarované bicepsy a hrbolaté břišní svalstvo. Velkými stehny nebo obrovskými lýtkovými svaly většina mužů nikoho neoslní.
Cíl je tedy celkem jasný, nových nápadů v průběhu let moc nepřibývá, dá se předpokládat, že cílem cvičení se u mužů zřejmě nikdy nestanou třeba velké uši, husté obočí, masivní kulatá záda nebo dlouhý nos.
Složitější situace nastává, když se ocitnete před řešením otázky, jak sestavit co nejúčinnější trénink, který by vyhovoval pokud možno všem a kde by si každý našel pro sebe to nejlepší.
Od začátků kulturistiky můžeme (pokud jsme se včas narodili) sledovat nekonečnou rozpadovou řadu různých návodů a velkorysých rad - nejlepší je trénovat jednou týdně, dvakrát týdně, třikrát týdně, ještě lepší je trénovat každý den, dvakrát denně, třikrát denně, vkládat do cvičení promyšlené pauzy nebo cvičit naplno a žádné pauzy, během cvičení si nesmíte ani na chvíli sednout, protože výkon jde hned dolů a pokud chcete mít aspoň půl metru přes bicepsy, musíte si na cvičení bicepsů a tricepsů vyhradit minimálně dva dny v týdnu, kdy budete osm hodin cvičit tricepsy a osm hodin budete věnovat bicepsům.
Sestavit cvičební plán je mimořádně složité, protože nikdo neví, jak na tom bude příští týden s osobní kondicí, jak se bude cítit, kolik času může cvičení věnovat a jestli by místo namáhavého cvičení nebylo lepší trochu si schrupnout, hodit si šlofíka, protože to někdy z hlediska celkové kondice přinese víc než pevná vůle, pomocí níž si obrušujeme klouby a protahujeme šlachy až do ztráty vědomí.
Podobně složitá situace začne najednou před našimi zraky krystalizovat ohledně jídla a správné výživy. Jíme moc, jíme málo, jíme špatně, stačilo by jíst jednou denně, dvakrát denně, měli bychom jíst po malých částech větší množství nepřetržitě celý den a v noci se napojit na umělou výživu. Jíme málo vitamínů, hodně vitamínů, zbytečně moc vitamínů a pokud jíme vápník, tak máme k němu málo hořčíku a pokud jíme hořčík, měli bychom přidat vápník. Nejlépe v brokolici nebo v českém máku.
Když se ohlédnu, abych znovu ocenil své nejrůznější zkušenosti s cvičením, s meditacemi a se stravováním, přicházím k jednoznačnému závěru, že to jsou věci natolik individuální, že nejlepší cestou bude zřejmě hledání a zápasy s hledáním, jinými slovy, musíte si sami určit směr a způsob svého zdokonalování a potom se pustit do cvičení a současně i do experimentování.
Budete zkoumat, co vám praxe přinese, když budete cvičit jednou týdně nebo dvakrát týdně, jaký pocit budete mít z toho, když třeba v sedmdesáti jeden cvik uberete nebo si snížíte tréninkovou dávku a budete to zkoušet tak dlouho, až sami objevíte způsob nebo styl tréninku, který vám bude nejlépe vyhovovat. To je asi nejlepší rada, kterou jste mohli do začátku svého odhodlání od zkušeného cvičitele dostat.
