Článek
Tak jsem ráno dopil kafe, opláchl hrnek a hned nato jsem se krátce, ale intenzivně zamyslel.
Mělo by smysl opláchnout ten hrnek ještě jednou? Nebo ještě desetkrát? Byl by o to více čistší či umytější? To je asi hloupost.
Kdybych naskládal do myčky již umyté, čisté nádobí a znovu je nechal umýt, vydezinfikovat, opláchnout a usušit, mohl bych se oddat pocitu, že jsem dnes skutečně nežil nadarmo? Nebo by se mě mohl zmocnit pocit, že jsem jako majitel prosperující firmy, který si právě zažádal o superdávku?
Proč o tom přemýšlím? Protože jsem se zrovna včera dostal do diskuze na téma, jak by měl člověk správně cvičit? Měl by opakovat jeden cvik donekonečna a večer si dát ještě to samé stokrát navrch? Nebo by si měl naložit co největší váhu, opakovat cvik jednou, maximálně dvakrát a s natrženýma šlachama se odpotácet do postele a snažit se usnout a sbírat síly na příští den?
Ono to totiž není sportovcům ani vědcům, ani trenérům stále ještě úplně jasné, jestli je lepší opakovaně cvičit a pumpovat až do takzvaného úplného selhání nebo je lepší sval šetrně protáhnout, lehce procvičit, aby se probudil k životu a potom hned do sebe, nejlépe ještě před zrcadlem cpát proteiny, testosteron, anabolika a steroidy?
Giganti současné kulturistiky mají své tréninky často rozvržené tak, že například biceps - triceps cvičí celý den, dvanáct až šestnáct hodin v jednom kuse. Takto usilovný trénink jsem ještě nezkoušel, ale věnovat se jedné svalové skupině prakticky celý den, jsem párkrát zkusil, ale nezanechalo to ve mně žádnou bouři radosti, spíše mi to připadalo jako když znovu dávám do pračky už několikrát po sobě vyprané prádlo. Spíše bych řekl, že když budu procvičovat stále dokola jednu svalovou skupinu, tak po určitém počtu opakování získám dojem, že by to už pro dnešek mohlo stačit a pokud bych se chtěl vybičovat ještě k dalším sériím, tak budu cítit, že je to už zbytečné. Podobně jako když člověk stráví cvičením a sportem celý den, tak je večer zralý do postele a když se přemůže a místo odpočinku se věnuje něčemu jinému, třeba tanečním zábavám, alkoholu nebo návykovým drogám, tak se to na jeho zdraví a kondici nijak zvlášť kladně neprojeví.
Čili opět přicházím k závěru, že je dobré sledovat své výkony a svou kondici pomocí citu a intuice.
Díky svým zkušenostem jsem sestavil nenápadný, leč účinný cvičební systém nebo by se dalo říct, že jsem spojil několik cviků, které stačí si jednou, maximálně dvakrát denně procvičit a dosáhnete toho, že se budete udržovat v určité, docela slušné kondici.
Když jsem dával své cvičení dohromady, tak jsem už víceméně, spíše více než méně myslel na starší lidi, to znamená na lidi důchodového věku 65+ a řekl bych, že to speciálně pro ně funguje naprosto uspokojivě.
Pokud jste ale celý život necvičili nebo jste cvičili jen málo a teď se budete chtít vrhnout do kondičního cvičení pro věkem ošlehané staříky nebo, když vám už potáhne na sedmdesátku, musíte se připravit na to, že než se správně aklimatizujete do modu cvičení, bude to pár měsíců trvat. Ale není to nic těžkého, ani neproveditelného a kladný účinek cvičení, popřípadě cvičení spojeného s meditací se projeví hned jak cvičit začnete.
Mám ve svém systému zařazené cviky, které nikde jinde nenajdete a v podstatě by se dalo říct, že nenajdete nic lepšího, musíte ale cvičit přesně podle návodu. Je proto nejlepší, když vám cvičení předvedu osobně, což trvá deset až dvacet minut a potom už jen opakujete to, co si během praktické čtvrthodinky odsouhlasíme. Většinou doporučuji cvičit doma, protože chodit do fitka se vyplatí pouze v ojedinělých případech, kdy cvičíme cviky, které se doma cvičit nedají. Procvičování těchto cviků je též dobré ukázat si v praxi, tedy ve fitku. V současné době je na tom smutné hlavně to, že jednotlivé vstupy do fitka jsou drahé, ale pokud se chceme něco zajímavého dozvědět, nedá se nic dělat.
