Článek
Většina lidí považuje běh za univerzální cestu ke zdravému sportování. Ale nemusí tomu tak být vždy. Když máte slabší plíce nebo nemáte úplně v pořádku srdce, popřípadě krevní oběh, tak byste to s tím slavným během neměli přehánět.
Já sám si pamatuji dobu, kdy se obecně ještě moc neběhalo, málokdy a málokde jste viděli skupinky běžců pádících krajinou, přes pole, louky, lesy nebo aby lítali po parku, až by za nimi důchodci hrozili holemi.
Jogging je forma mírného běhu, který zpopularizovali známí sportovci, běžci a začali jej nabízet doslova každému. Jména sportovců, kteří joggingu pomohli na nohy nejsou všeobecně známá a zřejmě by většině lidí neřekla vůbec nic.
Samozřejmě se zkoušelo, jaká rychlost je nejlepší a jaké tepové frekvence se mají v ideálním případě dosáhnout. Podle mého názoru není běh moc dobrý na klouby, což je můj hlavní argument, když kdekoliv a komukoliv vysvětluji, proč neběhám ani svižně, ani rekreačně.
Též si myslím, běhat se začalo v Americe v šedesátých letech, když si tehdejší prezident J. F. Kennedy v jednom ze svých projevů posteskl, že Američané jako celek nemají dobrou fyzickou kondici a že by měli začít dělat něco pro své zdraví. Někteří začali běhat a ostatní se postupně přidávali, až z toho vznikla obrovská vlna joggingu. Začalo se běhat všude.
Hezky to bylo znázorněno ve filmu Forrest Gump s Tomem Hanksem.
Lidé si z vykli na běhající jednotlivce i na běhající skupinky lidí, což se tak nějak drží dodnes. A to je celé kouzlo joggingu.
Když se tak ohlížím za sebe, tak jsem toho naběhal poměrně dost. I když jsem volil tempo spíše pomalejší, tak od svých 35 do 40 let jsem musel uběhnout desítky, ne-li stovky kilometrů, k čemuž mě sváděla hlavně moje tehdejší žena, která si při běhu natřásala vnitřnosti ať už ve městě na chodníku nebo na zpevněných cestách v přírodě, v lese nebo mezi poli a lány.
V té době jsem žil v Německu, kde běhali snad všichni, včetně našeho faráře a kdo neběhal, tak zrovna jel na kole. Žil jsem tehdy na hranicích s Holandskem, kde byla krajina doslova protkána cyklistickými stezkami a cestami pro pěší. Nebylo nic nenormálního, když jsem si během jednoho týdne třikrát nebo čtyřkrát zaběhl kondičně do Holandska.
Pak jsem toho nechal a v podstatě jsem tomu dodnes rád, protože jsem nikdy neměl sebemenší potíže s koleny, ani s kyčelními klouby. Přičítám to ale pouze tomu, že jsem s kondičním běháním zavčasu přestal.
Ve fitku nebo doma se dá cvičit daleko lépe a radostněji. To říkám hlavně proto, abyste si uvědomili, že se nemusíte stále nutit k běhu jako blázni, často je silový trénink daleko lepší než jakékoliv násilné kardio.
