Článek
Sen mnoha lidí je práce, kterou by mohli vykonávat doma.
Tedy, přesněji řečeno, chtěli by doma vykonávat výdělečnou činnost, protože jinak se práce doma najde vždycky kopec, můžete si sami přeložit střechu, přestavět koupelnu, položit novou dlažbu, nalepit stropní podhledy, vytapetovat, vyměnit okenní rámy, nainstalovat ústřední topení, zasklít lodžii – ale nikdo vám za to nedá ani korunu. Je to práce, někdy je to přímo dřina, ale není to výdělečná činnost.
Poznal jsem v životě řadu lidí, kteří se pokoušeli, když to řeknu jinak, místo chození do práce pracovat doma, třeba na počítači, což je i celkem logické, co mohu na klávesnici naklepat někde v kanceláři, můžu sepsat i doma, ale kupodivu to nikomu nefungovalo.
Jiní se zase pokoušeli přivydělat si jako kouč. Je to jednoduché jak facka, řeknete někomu svůj názor na to, co dělá a on vám za to zaplatí, ale to poslední dobou nefunguje ani v oblíbené restauraci či hospodě. A nikomu zatím nefungovala ani zářná kariéra online trenéra. Vycvičení borci dělali doma kliky před kamerou do ztráty vědomí, ale nikdo jim za to nedal ani korunu. Hm, zajímavé, že?
Já sám jsem zkoušel psát doma články do novin a do časopisů a k tomu jsem dělal fotky. Celkem ale bohužel bezvýsledně. Redakce si raději braly články od svých vlastních redaktorů.
Koneckonců si to můžete sami vyzkoušet. Zkuste něco sepsat na jakékoliv zajímavé téma, třeba něco poutavého o sériových vrazích, to je takové spolehlivé téma, které budí pozornost a zabírá skoro vždycky a v redakci vám řeknou, že něco podobného už mají od Květušky Bumbaláskové, napíšete poutavou úvahu o mimozemšťanech a v redakci vám řeknou, že tam chybí zdroj, načež zjistíte, že použitelný zdroj není ani u toho zdroje, z něhož jste ve své úvaze vycházeli.
Tak si řeknete, dobrá, napíši svou vlastní úvahu o tom, jak jsem se setkal s mimozemšťanem a o čem jsme si povídali a kolikrát jsme přitom obletěli zeměkouli a skončíte u zjištění, že jste se s žádným mimozemšťanem nikdy nesetkali. Což je spíše zdroj všech možných potíží, když se pokoušíte něco zajímavého napsat.
Sám si docela dobře pamatuji, že v prastarých časopisech jako bylo ABC mladých techniků a přírodovědců a ve Vědě a technice mládeži a potom také občas ve Květech, časopisu pro celou rodinu a v Dikobrazu, i když tam se taky nedalo brát všechno úplně vážně, se pravidelně po mnoho a mnoho let opakovala následující témata:
Záhada tunguzského meteoritu – tady se obvykle konstatovalo, že ať to bylo cokoliv, tak to silně bouchlo udělalo to obrovský kráter a každý, kdo to pozoroval, tak viděl něco jiného a první výprava, která to šla zkontrolovat, se na místo dopadu údajného meteoritu dostala až po třinácti letech. To je možná ještě větší záhada než celý tunguzský (někdy se píše i jako tunguský) meteorit. Píše se o tom a sám jsem o tom furt dokolečka četl přes šedesát let a to je asi tak všechno, co se o této záhadě ví.
Další tajemnou záhadou byl pád mimozemšťanů v Novém Mexiku při takzvaném Roswellském incidentu. Stalo se to roku 1947 a od té doby se o tom psalo téměř donekonečna, údajně měla v Novém Mexiku poblíž města Roswell spadnout vesmírná loď s mimozemšťany na palubě, později se psalo, že tam spadl meteorologický balón, ale to už nebylo tak zajímavé, takže novináři se více drželi teorie, že šlo o létající disk nebo létající talíř. Od té doby se létající disky objevovaly v senzacechtivém tisku po celém světě. Ale spíše v tom tisku, než ve skutečnosti.
Byl jsem se v Novém Mexiku podívat, dokonce ve stejnou dobu, kdy tam byl i Dalajláma, ale o létajících talířích jsme nemluvili, spíše jsme se shodli na tom, že by na celém světě měl být mír. Jediná zajímavost snad byla, že je v těch místech, kde se létající disky objevovaly, vojenský prostor, který je hlídaný, ale to máme koneckonců u nás na Libavé taky.
Další nehynoucí záhadnou byl od padesátých let sněžný muž. Byl to v podstatě chlápek, který se jevil jako otužilec, protože se polonahý proháněl ve sněhu všude, kde byly hory, zima a sníh, napůl opice, napůl člověk nebo napůl psychopat a napůl bipedální hominid, který za sebou nechával obrovské šlépěje, takže se mu říkalo Big Foot, Velká Noha nebo též seskveč. V Tibetu se mu říkalo yetti.
Jak je ti, yetti? Nijak. No a to je asi tak všechno, co o něm víme, spíše by se dalo říct, že se jedná o pitoreskní postavičku severoamerického folklóru.
Možná bychom nebyli daleko od pravdy, kdybychom řekli, že sněžný muž v dnešní podobě vznikl, když se zlatokopové nudili.
K tomu si pak můžeme přidat konspirační teorie o elitách, snažících se ovládnout naše životy a tento svět a jsme při hledání všech možných použitelných záhad u konce s dechem.
Takže marně zde budeme sami pro sebe hledat volné místo na pozici doma píšícího a tvořícího copywritera nebo fotografa na volné noze.
