Článek
Jak vypadá moje duševní levitace 24. května 2025, kdy se dívám na různé články a nechávám svou mysl volně reagovat na cokoliv, co si přečtu.
Je tady rozhovor slavného herce pana Dejdara o potížích, které má jeho divadlo, známá Ypsilonka s neznámým úředníkem, který ji chce takzvaně „zaříznout“. Ano, je to velmi zajímavé.
Pan Dejdar to rozvádí v půlhodinovém monologu a já si říkám, hm, zajímavá situace v naší obsáhlé společnosti, kde se jako hlavní problém stále dokola řeší, kam si jít postěžovat? Na jakého ombudsmana se obrátit? Komu si vylít své ukřivděné srdce? Proč moje starosti nikoho nezajímají?
Ale - o čem jsou sociální sítě? O čem je Facebook? Řeší se místo, které by pro nejrůznější stěžovatele bylo lepší, účinnější a výkonnější než populární lampárna na hlavním nádraží. Taky mám plno věcí, s nimiž bych se rád svěřil a na které bych si rád postěžoval, ale nemám kde. Nakonec jsem si musel pracně vybudovat tento blog, kde mohu konečně a v podstatě i v plné míře ventilovat veškerá hnutí své ukřivděné mysli, a dokonce to mohu doporučovat i ostatním.
Pouze si říkám, tak teď jsem půl hodiny věnoval panu Dejdarovi, když mi vysvětloval, jak to má, jako slavný herec v této nekulturní společnosti těžké, ale není mi jasné, jak a čím strhnu pana Dejdara k tomu, aby půl hodiny poslouchal zase moje potíže nebo moje stížnosti, třeba jak jsem jako režisér a tvůrce animovaných filmů ve studiu Jiřího Trnky dopadl špatně, jak jsem kvůli tomu, že jsem emigroval, upadl v zapomnění, takže teď už nikoho nezajímá ani to, že jsem natočil animovaný film s Kájou Saudkem pro Krátký film Praha, ale teď už to nikoho nezajímá ani Jana Saudka, protože ani není důvod, proč by ho to mělo zajímat.
Zajímavé byly i zkušební záběry, kdy jsme zkoušeli různé druhy animace, z čehož většina materiálu skončila v popelnici, ale myslím, že i to patřilo k naší umělecké práci na dané téma.
Jan Saudek (bratr Káji Saudka) se nedávno dožil devadesátky, známe se velmi dobře od roku 1976, tak nějak ale nebyl důvod předvádět se na veřejnosti, takže je to, jako kdyby to ani nebylo. Vzpomínám ještě na další vynikající tvůrce animovaných filmů z let šedesátých a sedmdesátých, komu dnes něco říkají jména Petr Sís nebo Igor Ševčík? I když to byli pozoruhodní tvůrci, animátoři a režiséři. S mimořádnými schopnostmi. Od dob bolševika jsme bohužel vychováváni k přehlížení schopností a výkonů ostatních.
Kája Saudek byl vynikající kreslíř, ono se to tak bere, že když se označí jako „král českého komiksu“, že jsme v dostatečné míře uctili jeho památku, ale bohužel tomu tak není. U nás jaksi nefunguje nic podobného jako hypotetické ministerstvo kultury, tady se buď každý umělec musí snažit sám za sebe, aby ho proud času neunesl do stavu zapomnění nebo přestane tvořit, jedno, z jakého důvodu - a za pár let o něm nikdo neví, země se po něm slehne a je vymalováno. Docela by mě zajímalo, kdyby se někdo venku na ulici ptal lidí, jaký účel má ministerstvo kultury a jestli o podobné organizaci už někdy slyšeli, s jakým bychom se museli smířit výsledkem.
Asi by to chtělo něco ohledně záchrany kultury v naší moderní společnosti udělat, protože jinak to vypadá prakticky se vším, co se označuje slovem „kultura“ v našich (nebo kdysi našich) českých zemích dost otřesně.
