Článek
Ano, začněme tím, že problémy se dají řešit buď intuitivně nebo racionálně.
Při prvním způsobu řešení čehokoliv použijeme svůj cit a odhad, zatímco při racionálním, téměř až skoro vědeckém řešení používáme logiku, popřípadě nástroje, určené k vážení a k měření rozměrů, vzdáleností, objemů, rychlostí a času.
V životě jsem udělal takovou docela zajímavou, až zvláštní zkušenost, že k tomu, aby kdokoliv dospěl ke správnému a použitelnému výsledku, byla vždy důležitější chuť a touha něco vyřešit, popřípadě pohnout s problémem, než použitá metoda.
Jinými slovy se dá říct, že pevné rozhodnutí postavit pyramidu bylo pro realizaci stavby daleko důležitější než použité nástroje, popřípadě technologie. Proto se asi také po zednických nástrojích pod pyramidami skoro nic nenašlo.
Myslím si, že i v takových oborech jako je psychologie, sociologie, umění a určitě i stavebnictví, zahradnictví a zemědělství rozhodovalo o dosažených výsledcích spíše všeobecné nadšení, chuť pustit se do díla a schopnost přijmout vytýčený úkol jako společný cíl. Kázeň a dril získaný cvičením a výchovou byly až na druhém místě.
Když jsem na jaře v roce 1982 přijel do Německa (přesněji řečeno, do tehdejšího Západního Německa) do malé, téměř nepatrné vesničky Niederkrüchten - Elmpt, potřeboval jsem rychle sehnat ubytování. V Elmptu nejsou žádné mosty, pod nimiž by se dalo přebývat a navíc se tam v té době snažili potírat bezdomovectví (nikoliv bezdomovce, ale bezdomovectví, abychom si nepletli pojmy), takže jsem se stavil na Obecním úřadu, kde mi bylo řečeno, jasně (alles klar), skočte si zatím s manželkou na oběd, my se podíváme, co tady máme volného. Máte peníze? Tady si zatím vezměte 400 marek (euro ještě nebylo) a až se najíte, tak přijďte.
Tak jsme si skočili na oběd (vepřové výpečky s americkým bramborem, dodnes na ně vzpomínám), potom jsme zašli opět na Gemeindeamt, kde na nás čekal místní policajt a odvezl nás k jednomu dvoupatrovému baráku, kde bylo několik volných bytů, z nichž jsme si mohli vybrat, k tomu jsme hned dostali klíče, byl to dvoupokoják s kuchyní a ústředním topením, zařízený jak v hotelu s koupelnou, prostě se vším všudy, o nájem se nemusíte starat, akorát jsme se mohli rozhodnout, jestli budeme chodit na kurzy němčiny, které trvaly asi 7 měsíců, s tím, že si potom snadněji najdeme práci.
Nemuseli jsme podepisovat žádné smlouvy, jenom jednoduchou smlouvu o podnájmu - a byli jsme tam asi půl roku, potom nám padl do oka jiný byt v té samé ulici, říkám ulici, ale ono to tam vypadalo spíše jako v rekreačním centru na dovolené.
Pár minut od našeho bydlení jsme měli Venekotensee (můžete si zagooglit, ať vidíte, kde jsem strávil deset let života), další náhoda tomu chtěla, že jsem přímo na tomto místě našel parádní práci v obrovské fabrice Fardem (opět si můžete lehce zagooglit), Fardem je holandská firma, u které jsem pracoval pět let a protože tam tehdy nebylo dost lidí, kteří tuto práci zvládli, tak nás tam pracovalo jenom pět.
Peníze se tam daly vydělat opravdu slušné, koupil jsem manželce toyotu a pro sebe dvoudveřovou sierru, ikonický dvoulitr, auto snů, se kterým jsem se proháněl jak šílenec po Evropě, dvakrát jsem s ní byl i na Matterhornu, sice ne až úplně na špičce, ale v Zermattu, s vyhlídkou na Matterhort, což je podle mého názoru jedno z nejlepších míst na transcendentální meditace, které jsem v té době hojně provozoval.
Do Čech jsem se potom vrátil v průběhu roku 1990 a veškerou tu nádheru, co jsem zažil, i s následující pracovně poznávací cestou do Ameriky jsem si zařídil, jak se říká „per huba“, nesepisoval jsem s nikým žádné smlouvy a když jsem si bral půjčku, tak jsem nemusel dávat do zástavy žádný majetek, s tím jsem se setkal až v Čechách, kde je ve větší oblibě racionální řešení problémů, na všechno musí být potvrzení, doložené přesným vyúčtováním a jménem babičky za svobodna, což je asi hlavní důvod, proč jsem své umělecké činnosti tady zanechal, dříve jsem produkoval jak zběsilý fotky, videa, knihy, různé publikace a pořady do televize. Teď jenom čekám, kdo zase bude chtít racionálně vysvětlovat a hodnotit cokoliv, co právě dělám. Už jsem toho asi udělal dost a protože nemám moc v oblibě vyprávění o starých dobrých časech, tak to asi z větší části definitivně uzavřu. A bude klid. Proč bych se měl snažit napsal šedesátou šestou publikaci na jakékoliv téma, když jsem jich už šedesát pět napsal?
