Článek
Jsme uprostřed divokých samhainových rituálů, kde hlavním motivem většiny rituálů je úspěch, práce, podnikání a k tomu samozřejmě zdraví, dobré partnerství a ochrana osobních zájmů.
V podstatě by to byl i vynikající čas na temnější rituály nebo přímo černou magii, kdybychom například měli vůči někomu určité výhrady, týkající se prakticky čehokoliv, dá se využít toho, že život a smrt jsou nyní pár hodin prakticky na stejné úrovni, v jedné rovině, jsou jako dvě paralelní cesty, stačí potom poslat cvičenou, trénovanou sukubu, aby vyhlédnutého Smolíčka Pacholíčka vzala na procházku a nenápadně s ním překročila hranici života a vzala jej do říše mrtvých. Návrat je potom možný už jenom symbolický, je to jako kdyby za námi zaklaply automatické dveře márnice nebo atomového krytu, který se dá otevřít pouze zvenčí.
V našem světě to vypadá jako smrt, která nastala náhodou nebo ve spánku. Game over a nikdo už nic dalšího neřeší.
Smrtonosnými poslíčky se zabýval i velký mág a praktikující rituální čaroděj Bardon, z jehož učení jsme hojně vycházeli. Bardonovi démoni mi patnáct let hlídali auto, které jsem parkoval na ulici a nikdy nezamykal a nikdy se z něho nic neztratilo. I když se třeba stalo, že všechna auta z okolí měla rozmlácená okénka a byla vykradená. Mně se to nestalo nikdy.
Možná by se dvorní démoni dali použít i jako pohonné jednotky místo spalovacích motorů a člověk by nemusel mít strach, že uhoří jak čarodějnice na hranici ve žhnoucím elektrolytu ampéry nacucaného auta.
Stejně tak je možné, že duchovní síly jednou nahradí energii z jádra, k němuž mám stále dost velké výhrady, ale samozřejmě, je to věc názoru, ale své vlastní názory se nesnažím nikam prosadit ani protlačit. Vždycky říkám, že člověk by se měl snažit přizpůsobit spolupráci, která může být užitečná nejenom pro obě spolupracující strany, ale i pro ostatní.
Esotericky naladěným zrakem vnímáme elektřinu, kterou je protkáno široko daleko naše okolí a mohou se nám zdát sny, které budou mít výtvarné ladění jako kdybychom natáčeli scénu kamerou na noční vidění. Je možné dosáhnout i toho, že když se budeme chtít zeptat na cokoli kohokoliv, kdo už není mezi námi, že se nám zjeví ve snu a dočkáme se smysluplné odpovědi.
Jsou to všechno zajímavosti, zážitky a prožitky, kterými je dobré projít, abychom s nimi mohli později pracovat.
Během Samhainu se snadno dostaneme i k experimentování s prodlužováním života a s rituály, směřujícími k celkovému omlazení a k harmonizaci všech sil, které nás drží při životě.
Omlazování je specificky zajímavé téma, které se ale dá probírat pouze během osobních konzultací, protože i když máme velmi zajímavé výsledky na tohle téma, tak je to něco, o čem se nedá psát, protože je celkem snadno pochopitelné, že klienti, kteří těmito rituály procházeli a procházejí, chtějí zůstat v anonymitě. Nikdo se nechce ukazovat jako pokusný králík, který vypadá o třicet let mladší, než mu ve skutečnosti je.
Jsou to zajímavé případy i z hlediska sociální psychologie. Naštěstí jsou to většinou věci, které nikdo neřeší a podle mého názoru je i celkem zbytečné obracet k tomuto tématu kritickou pozornost.
Nechme tedy letošní Samhain probíhat podle klasického nenáročného scénáře přízračně snového setkávání mrtvých s živými a pokud se někdo zaběhne v říši zesnulých, nechme to upadnout v zapomnění jako nešťastnou náhodu. Jak se v rámci setkání živých s mrtvými říká, musíme tam všichni nebo jak to stojí na jednom známém hřbitově, to, co jste vy, byli jsme i my a to, co jsme my, budete i vy.
