Článek
Fidelis Schlée byl právník, který patřil k nejbohatším lidem v Československu.
S nadšením se mezi lidmi vyprávělo, jak měl Rolls - Royce, zaměstnával několik stovek novinářů, kteří pro něho psali do Večerky a ještě do dalších novin, v podstatě měl takovou velkou, živou inteligenci a k tomu měl trubky od WC z ryzího zlata, v jeho pracovně stál sloup z platiny, kupoval koně na Velkou pardubickou, bohatl (a občas také, aby se neřeklo, tak lehce zchudnul) na burze, měl vytříbený vkus, co se týká bydlení, měl redakce a velkou novinářskou firmu, která sídlila v Na poříčí v budovách bývalého Rudého práva a když měl čas, kupoval v Praze lukrativní pozemky.
Sám jsem mu jednou doporučil, aby koupil velký pozemek na Velké Skále na Praze 8, pamatuji si, jak mi na to tenkrát řekl, jo, to může být hezký, ale na co by mi to bylo?
Za dva dny jsem šel kolem do fitka Trója a koukám, obrovská louka je oplocená dvoumetrovým drátěným polem, táhnoucím se do nedohledna a na čelní straně byl v igelitové obálce papír velikosti A4 s tištěným nápisem Majetek JUDr. Fidelis Schlée. Myslím, že dnes je pozemek v rukou jeho manželky nebo spíše dcery. Fíďa se zúčastnil mnoha zahraničních akcí jako byly třeba svaté poutě nebo oslavy známých křesťanských blahoslavených téměř svatých a léčitelů a často o svém vytříbeném vkusu mluvil s novináři nebo v televizi.
Na Nově tenkrát běžel televizní seriál Dvacet nejbohatších mužů v České republice, který moderovali Slávek Boura a Markéta Mayerová a Fidelis tam byl samozřejmě také. A lidé ho obdivovali a tleskali mu a upřímně řečeno, ani jsem se jim nedivil.
Fíďa patřil ke vzácnému druhu podnikatelů, kteří se vypracovali sami, jen díky svým intelektuálním schopnostem, osobním nápadům, houževnatosti a vytrvalosti.
Byl to typický selfmademan. Všechno si sám nastudoval a potom to uměl prodat.
V ranných dobách, kdy se ještě u mě občas zastavil na kafe či na kus řeči, byl zaměstnancem obyčejné právnické firmy a bydlel v paneláku na Proseku.
Je zajímavé, že na Proseku bydlelo plno vzdělaných lidí, vysokoškoláků a inženýrů. Jednou jsem hledal majitele naprosto parádního pozemku, který se rozkládal v ulici Pod havránkou, kousek nad vilou, kde bydlela režisérka Věra Chytilová.
Pozemek Na havránce byl absolutně super, byl vysoko nad Prahou, poskytoval nádherný výhled přes Vltavu do daleka a v létě byl naprosto ideálním místem pro relax a odpočinek. Samozřejmě byl oplocený, a uvnitř bylo vždy prázdno. Stál tam akorát víceméně zchátralý dům, kde prý kdysi bydlel jakýsi slavný český spisovatel. Ten mě ale moc nezajímal, mě zajímalo, že se dalo nenápadně dostat dovnitř zamaskovanou dírou v plotě - uvnitř potom byla místa hustě zarostlá křovinami, zelené louky, pokryté vysokou travou a kromě opuštěného, zchátralého baráku tam stála dokonce dřevěná rozhledna, na kterou se dalo vylézt a dívat se na Prahu.
Chodil jsem tam se svým psem, stafordem Jackem, ten to vždycky rychle oběhl, aby nám vyčistil výběh, ale naštěstí tam nikdo nikdy nebyl. Ono to zvenku vypadalo docela zabydleně, navíc Jacka se každý bál, takže se tam daly trávit dlouhé dny i večery, dal se tam rozdělat i oheň a zvenčí to vypadalo, jako že tam prostě někdo je a to bylo všechno. Samozřejmě jsem si říkam, hm, aby tam na mě někdo nevlít, tak jsem šel na katastr, abych zjistil, komu pozemek náleží a v roli majitelů tam bylo zapsáno 12 inženýrů, kteří všichni bydleli na Proseku, později jsem se dozvěděl, že to kdysi koupili tak nějak dohromady, asi kvůli pozdějšímu prodeji, ale když mělo k prodeji dojít, tak se vždycky pohádali, protože jednomu stačila nabídnutá cena, zatímco druhému se to zdálo málo, tak z prodeje vždycky sešlo a takhle to trvalo přes deset let. Byla to krásná léta, kdy jsem plně využíval jejich zahrady, byly tam dokonce i dva bazény, chtělo to vždycky jen trochu vyčistit, ale práce jsem se nebál a to bylo v tu chvíli vždy to nejdůležitější.
Pro inženýry byla cesta z Proseka až na Havránku asi příliš dlouhá nebo i zbytečná, takže, zatím co jsem si na jejich zahradě opékal vuřty, myli a voskovali své škodovky. Byly to krásné doby, občas jsem tam byl i se svou tehdejší ženou a všichni, včetně psíka Jacka jsme byli vrcholně spokojení. A za celou tu dobu jsme se ani jednou nesetkali se žádným z majitelů. Potom jsme se stěhovali a inženýrům se jejich pozemek konečně podařilo prodat, tak tam vyrostl menší hotel. O původních inženýrech z Proseka ale dodnes nevím vůbec nic. Kdoví, jsou-li ještě…
Takže Fíďa bydlel v normálním panelákovém činžáku, jezdil do práce autobusem a samozřejmě přemýšlel, čím by svou práci a svou existenci ozvláštnil, hlavně, co se týká peněz..
A vtom přišla doba šťastných devadesátek a Fíďa dostal geniální nápad - byla to doba, kdy všichni chtěli podnikat a všichni si zakládali firmy. Už neexistovaly uklízečky, protože náhle a tajemně zmizely a místo nich se objevily úklidové firmy. Akorát většina z nich nevěděla, jak se mají pohybovat v novém světě podnikání a businessu.
Co kdyby se jim to všechno hezky a přehledně sepsalo a vydalo třeba jako menší, příruční publikace, kde by si rychle našli všechno, co potřebují vědět, když se jim už nechce pracovat a začínají podnikat?
JUDr. Fidelis Schlée tuto publikaci sepsal, bleskurychle vydal a začal prodávat. A nestačil se divit. Hned během několika prvních dní utržil několik miliónů. Již jsem několikrát psal o tom krásném zážitku, kdy Fíďa přišel v noci domů s kufříkem, kde měl deset miliónů, byla už půlnoc a manželka v ložnici již hluboce spala. Fíďa položil kufřík v kuchyni na stůl, udělal si kafe, zapálil cigaretu, kufřík otevřel, pohodlně se usadil a potom se na ty peníze až do rána díval.
To je historie - a jaká je současnost? Nešlo by tento úspěch ještě jednou opakovat? Už ne, samozřejmě, s Fíďou, ten už bohužel zemřel den před svými 70. narozeninami, ale s kýmkoliv, kdo by co nejpodrobněji a přehledně sepsal všechno, co se týká sociální podpory, která v tuto pohnutou dobu může dosáhnout na každého. Nebo spíše skoro každý může dosáhnout na ni.
Víte, kdy začínáte mít nárok na podporu od státu? Víte, jak se žádá o příspěvek na bydlení? Co všechno k němu musíte mít a co naopak mít netřeba? Víte, na co máte nárok, i ohledně přídavků na děti nebo první záchrany ve hmotné nouzi? Co všechno musíte nejdříve zaplatit a teprve potom na to dostanete peníze?
Kdo to první sepíše a stane se JUDr. Fíďou číslo 2? Proč to nesepíši sám? Protože jsem tady pro výstrahu, jak člověk dopadne, když je příliš pomalý, ale přesto by chtěl stále skákat salta s vývrtkou (nebo s vrutem) a vstávat z postele sklopkou.
