Článek
Často v poslední době čteme různé články o miliardářích a o jejich drsných metodách, které ale svým způsobem mají svou tradici, protože obvykle začínaly někdy koncem devatenáctého století nemilosrdným ždímáním vdov a sirotků, pokračovaly vykořisťováním nemajetných dělníků a pokračují i dnes rozprodáváním národního majetku zahraničním investorům. Popřípadě novým majitelům. Proč tomu tak je? Proč?
Svědkové Jehovovi by se navíc ptali, kdo mohl dopustit, aby bylo na světě tolik zla? Už jste o tom někdy přemýšleli, proč je na světě tolik zla? Správná odpověď samozřejmě není, že za vším stojí Ďábel, ale, že jediné zlo, které světu vládne, je existence psychopatů a neexistence zákonů proti psychopatům. Psychopat je škodič, škodící ze zálohy, psychopatické jednání je rafinované a většinou začne být „viditelné“ a „čitelné“ až po odhalení mechanizmu použitých pomluv a lží.
Dnes jsem si přečetl článek o pánovi, který měl nebo asi ještě má bazar s ojetinami, ale tak nějak zapomíná odevzdávat skutečným majitelům peníze, které dostane za prodej vozu. Prodej nebo krádež, ono je to asi jedno, ale musel jsem si vzpomenout na jednoho svého známého, který, je tomu snad už třicet let (bože, to to letí…), měl nakladatelství - vydavatelství Eddie Major ltd. Jak k tomu došel?
Původně byl zaměstnán jako pomocná síla nebo pomocný dělník na Barrandově a spolupracovníci mu po jisté době začali přezdívat „mejdžr“. Když se ptal, proč mu říkají mejdžr, tak mu vysvětlili, že je to od slova „major“, což znamená velký nebo větší, prostě major - mejdžr. Tak byl spokojený, že je mejdžr, protože se mu to líbilo a později, když se dostal k penězům, tak si založil firmu Eddie Major. Ono to ale původně nebylo tak úplně od slova „major“, ale „magor“, což se asi, chudák, nikdy nedozvěděl, ale co je důležité - ve svém podnikatelském nadšení se pustil do „dovozu“ zahraničních luxusních aut.
Auto vyzvedl, dovezl k nám a tady ho prodal. Často ho prodal i docela levně, aha, člověk by si řekl, dobrý obchodník, umí nasadit správnou cenu, aby obchod jel. Nu, on ten obchod jel asi rok, protože Eddie Magor si všechny utržené peníze nechával, nějak je zapomněl odevzdávat původním majitelům luxusních vozů. Skončilo to trestním oznámením, žalobou a odsouzením na deset let natvrdo. Což si také odseděl, ale měl ještě potom splácet pár miliónů, místo toho volil raději sebevraždu, takže v současnosti už dávno nesplácí nic. No, proč to povídám, protože, když vidíte, že někdo dělá podobné podvody a pořád zvesela pobývá zdráv a vesel na svobodě, asi by stálo za menší kontrolu, od koho mají všichni ti lidé, kteří by mohli dotyčného poslat za mříže, svá auta. Jestli to takhle náhodou není od jistého autobazaru se slevou…
Vždycky, když jsem psal o válce informací, tak jsem měl na mysli skutečnou válku informací. Znáte to - máte kolektiv, třeba rodinu, dvě, tři generace, namačkané v jedna plus jedna a teď má každý na všechno nějaký názor, obvykle se to řídí pravidlem, že deset lidí má jedenáct názorů, ale nejdůležitější je otázka, kdo rozhodne, který názor je moudrý, ušlechtilý, správný, užitečný, pravdivý, použitelný a čí názor nestojí za nic, pokud se to dá takhle kulantně vyjádřit.
Obvykle, když je to třeba venku na ulici nebo když je to v práci, v zaměstnání, popřípadě i někdy v rodině, když má každý své vlastní bydlení a je finančně nezávislý, se otázka pravdivosti názorů řeší pomocí diskuze. Jeden něco plácne, druhý na to odpoví, že je to hovadina, protože ve skutečnosti je to úplně jinak a tímto způsobem se z počátečních tezí, ze kterých je možno v diskuzi vycházet, rodí konečný názor, který diskutující většina přijme a řekne si, hm, to je asi pravda, i když je to blbý.
Diskuze - ano, to je ten hlavní kámen úrazu. Na začátku demokracie se razilo heslo, že každý si může plácnout, co chce a nepůjde kvůli tomu sedět či bručet, takže lidé mohli dávat najevo nesouhlas s vládou a v podstatě s čímkoliv, ale jak se ukázalo v praxi, žádný Hyde Park, kde můžeme mlít duševní exkrementy od rána do večera, neovlivní názory a rozhodnutí těch, kteří, jak to vždycky vtipně říkám, mají brokovnice v rukou a prachy ve svých bankách. Je to v podstatě stejná situace, jako kdyby vám váš pes večer řekl, hele, pojďme si vážně promluvit, je to očkování proti vzteklině fakt nutný?
Problémy demokracie jsou v podstatě stejné jako její přednosti či výhody nebo jak to nazvat. Můžete si vycintávat pentli, mlátit prázdnou slámu, žvanit, mluvit do větru, plácat pyskem, křičet do světlíku nebo si jít stěžovat na lampárnu na hlavním nádraží, všimněte si jedné věci - všichni, kdo někam pravidelně píší své názory, zásadně na nikoho nereagují, s nikým nediskutují a v podstatě ani žádné „řešení“ jakékoliv kolizní situace nehledají a nenavrhují. Takže si můžete na svůj profil kdekoliv na netu napsat co chcete, můžete k tomu poznamenat, že komu se to líbí, ať dá lajk nebo ať to celé zkopíruje a šíří dál nebo ať to sdílí, popřípadě k tomu můžete napsat cokoliv, co vás v tu chvíli napadne, stejně se nestane vůbec nic. Možná si vaše myšlenky přečte pět nebo šest lidí, aha, s něčím nesouhlasíte, chcete být prezidentem, koupili jste si nové boty a levá tlačí, asi by to chtělo další revoluci nebo nějakou dotaci.
Situace je prostě taková, že stejně jako vy nečtete pravidelné či nepravidelné příspěvky lidí, kteří se považují za mluvčí davu, oni zase nečtou nic z toho, co sepíšete vy. Každý, kdo někdy strávil třeba měsíc nebo dva měsíce v blázinci na uzavřeném oddělení to zná - na malém prostoru se tísní několik desítek lidí s nepřítomným skelným pohledem, každý se snaží někam se pohybovat a každý si přitom něco mumlá a huhňá pod vousy, většina z nich u toho gestikuluje a snaží se své „okolí“ přesvědčit o své pravdě. Ano, budeme muset nosit roušky, protože virus se šíří a nic ho nezastaví. Ani ty roušky.
Poslechnete si odborníky, kteří mají třeba epidemiologii jako svůj pracovní obor celý život a ejhle, odborník řekne, že smrtelná choroba covid nemá žádné charakteristické příznaky, čili se nedá mluvit o „smrtelné“ chorobě, ale dokonce ani o „chorobě“. Další tiše podotkne, že na základě prakticky nulové mortality se dá současný stav zdraví národa jen obtížně označit jako ohrožený epidemií či pandemií. Všichni lidé, kteří mají praktickou zkušenost s delším nošením roušek, řeknou, hele, bacha na alergické reakce, záněty kůže, nedokysličení organismu, nedokrvení mozku, je to, jako chodit po venku s kýblem na hlavě - a tady pozor - když má někdo zlomenou haxnu, tak přijme omezení pohybu díky sádrovému obvazu, i když jsou lidé, kteří sádru nesnášejí a doma si ji sloupnou. Těžko někoho přesvědčíte, že by bylo lepší, kdyby začal sádru nosit už preventivně. Nebo, že bychom mohli všichni chodit po venku se zavedenou cévkou, aby se nikdo nečekaně nepomočil. Chráníme tím ohrožený jemnocit ostatních.
Pokud je někdo zvědavý na moje soukromé názory, tak základní pravidlo zní - celý život normálního, zdravého člověka je jeden velký boj proti psychopatii a proti psychopatům, kteří jsou hlavními nositeli psychopatie. Psychopata definujeme jako škodiče, který se snaží ovlivňovat a ovládat ostatní, bojuje ze zálohy, pomlouvá, nediskutuje, ale přikazuje, neradí, ale nutí k něčemu, co by normální člověk dobrovolně nedělal. Čili zdržuje. Z hlediska evoluce pro nás představuje největší nebezpečí psychopat s brokovnicí v ruce. Proto stále opakuji - zlaté pravidlo spokojenosti zní: nemontuj se mi do života, já se do tvého taky montovat nebudu. Lépe se to vyjádřit nedá.
