Článek
Přiznejme si to, pravda, ruku na srdce, že mnoho lidí se spokojilo s mnohem kratším životem a často i dobrovolně odešlo před dosažením stovky, otázky kolem dožitého věku dlužno posuzovat individuálně, jinak se snadno ocitneme na scestí.
Ale mluvím o tom hlavně proto, že mě od útlého jinošství zajímala otázka, jestli se věk, tedy průměrný věk dá nějakým způsobem prodloužit, natáhnout, aniž by přitom člověk trpěl či mlel z posledního. Řekněme třeba, že bych se "šťastně zasekl" v pětačtyřiceti letech nebo jiné romantické povahy by se dožily dvaceti devíti let a tam by se díky určitému postupu, cvičení a díky speciálním meditacím jejich další stárnutí zastavilo.
To byla moje představa longevity - zcela chápu, že kdyby měl člověk dopadnout jako nesmrtelní, kteří sice byli nesmrtelní, ale přitom neustále stárli v Guliverových cestách od Jonathana Swifta, tak z toho nikdo odvázaný nebude.
Nicméně mě téma nesmrtelnosti fascinovalo, dostal jsem se díky tomu až ke studiu alchymie. Navíc jsem k tomu již v dětství připojil cvičení na sílu a klasickou kulturistiku a s tím jsem si vydržel hrát strašně dlouho.
Samozřejmě jsem také všechny známé, starší lidi a rodinné příslušníky téměř tyranizoval a nutil jsem je meditovat a vyvěšovat se na hrazdě a provádět dechová cvičení - a skutečně bych řekl, že určitých výsledků jsme dosáhli.
Když jsem si později dělal přehled a zapisoval si, kolika let se kdo dožil, tak první děd se dožil 89 let, druhý děda 90 let, babička 89 let, druhá babička taktéž skoro 90 let, moje matka se dožila 89 let a otec rovněž 89 let.
Dalo by se tedy říct, že v průměru se dožili téměř devadesáti let. Jasně - a proč jsem tedy svůj příspěvek nazval Jak se dožít 190 let? No, ještě by to chtělo tu stovku. A byli bychom na svým.
