Článek
Každý z nás by si měl alespoň jednou za život zkusit něco moderovat.
Když začnete cokoliv moderovat, tak to vlastně budete řídit. Budete to muset řídit. A budete se muset plně soustředit nejenom na to, o čem budete mluvit, ale třeba i na hlubší historii svého příběhu.
Je zajímavé pozorovat, v čem a jak se liší vaše zážitky, když si je necháváte pro sebe a nikomu se s nimi nesvěřujete a ani se je nesnažíte, jakkoliv literárně zpracovat nebo převyprávět oproti tomu, když s nimi seznámíte větší množství lidí - čtenářů, diváků, pozorovatelů a samozřejmě i kritiků.
Tak jsme si s tím sdělováním a moderováním hráli, až jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když má člověk dojem, že sice poskakuje po jevišti, ale diváci v hledišti mu nerozumí a naopak, když všechno plyne, jako když másla ukrajuje a návštěvníci vaší show spokojeně tleskají.
Herectví, sdělování příběhů, ale i dabing, recitace a předvádění čehokoliv, včetně imitace a parodie je velká magie. Je zajímavé si k tomu přečíst cokoliv z díla velkých psychoanalytiků Sigmunda Freuda a C. G. Junga. Samozřejmě jsou i další psychologové, jejichž díla jsou mimořádně přitažlivá a objevná, například Erich Fromm a z našich psychologů dlužno jmenovat přinejmenším vynikajícího Milana Nakonečného.
