Článek
Za totality, tedy za bolševické totality nebo socialistické totality, to u nás nebylo tak zcela běžné, ale teď je to naprosto normální, že každý z nás se během svého života koupal v nějakém moři. Poměrně málo lidí zůstává stále ještě mořem nepolíbených, ale je pravda, že i tací by se mezi námi našli.
Když mi bylo patnáct, tak jsem poprvé vlezl do Baltského a potom do Severního moře. V rámci jakési družby jsem měl známé Němce, kteří mě vzali na týdenní studijní pobyt k moři s několika celodenními výlety po legendárních německých nuda plážích, takže jsem měl možnost studovat nejenom severní moře, ale i obyvatele nekonečných přímořských letovisek. Ono je to sice letovisko, ale teplota vody je tam i uprostřed třeskutého léta kolem 12 až 16 stupňů. Ale venku vás to rozpálí.
Moje matka, která celý život snila o moři, tak měla obrovskou radost, když moře konečně spatřila, ale byla trochu zklamaná, protože si jej představovala větší.
Když jsem se potom několik let namáčel ve všech možných oceánech a mořích po celém světě, tak nevím, jestli to bylo teplotou vody nebo slaností, popřípadě gravitací, která z každého moře vyzařovala, tak každé moře mělo úplně jinou charakteristiku.
Někdy jsem si říkal, že bych mohl pracovat jako ochutnávač moří, akorát nevím, k čemu by to bylo. Asi k ničemu.
Když jsme tak občas putovali po zeměkouli, tak jsme v různých mořích zasvěcovali křišťály, které jsme potom používali při různých rituálech na zdraví a na zpomalení biologického času. Samozřejmě to může být hloupost, ale bavilo nás to a v podstatě nás to baví dodnes.
