Článek
Transcendentální meditace je podvod, na který od začátku druhé poloviny dvacátého století až dodnes naletěly tisíce lidí, kteří uvěřili, že mohou nejenom zvýraznit a umocnit své schopnosti, ale že se při tom naučí levitovat. Už sám pojem transcendentální meditace je krajně zavádějící, podobně jako třeba scientologie, psychotronika, parapsychologie nebo psychoenergetika. Jsou to vymyšlené pojmy, které v podstatě nic neznamenají a nepatří ani do esoteriky, ani do psychologie.
Scientologie si hraje na vědu, což je zbytečné, protože skutečná věda už existuje a nepotřebuje, aby si na ni ještě někdo hrál nebo ji napodoboval či parodoval.
Psychologie je nauka o psychice a o všech jejích projevech, není tedy žádný psychický jev, který by se do psychologie nevešel. Stejně tak meditace je dokonalá sama o sobě, takže pokud se přidržím své vlastní definice, že meditace je vytváření podmíněných reflexů, užitečných pro život, bude mi to s velkou pravděpodobností stačit do konce i toho nejdelšího života.
Jak jsme si řekli a stokrát zopakovali, meditace není pouhé soustředění (soustředit se umí i dítě, když si hraje), není to jen nepřítomnost myšlenek (neříkáme, že parlament medituje), meditace není ani zklidnění mysli a vypuzení dotěrných myšlenek (návštěvníci divadla nebo koncertu se mohou v kladném slova smyslu citelně povznést, ale zdaleka ještě nemeditují), meditace není ani zenové zírání do zdi (proč bychom měli mít na stejnou činnost dva názvy?), ani odříkávání manter (říkat mantry se naučí každý, ale to ještě neznamená, že medituje), není to ani sezení v lotosové pozici s očima obrácenýma v sloup (to by meditoval každý, kdo si takto sedne a vykloubí si oči), meditace má své přesné vymezení, přesný význam a svůj přesný účel.
Kdo se naučil meditovat, nemusí se už učit navíc žádnou transcendentální meditaci. Čemu by se asi přiučil Mistr kung-fu nebo Mistr karate, kdyby se zapsal na kurzy transcendentálního kung-fu nebo transcendentálního karate? Redaktoři by se mohli učit transcendentální pravopis, který by se možná ukázal lepší než ten normální a matematik by si mohl zvednout úroveň studiem transcendentální matematiky.
Do Evropy se TM dostala v době, kdy si The Beatles mysleli, že objeví něco nového v duchovním světě orientálně vzdálené Indie, kam se vydali na studijní cestu a jako živý přívěsek si s sebou přivezli učitele Maharishiho. Přestože měl guru Maharishi najednou životní šanci proslavit se jako nikdo jiný, nepodařilo se mu udržet si přízeň The Beatles, ale rozhodně se mu nechtělo vracet se zpátky do indické duchovní kolébky, což nakonec pochopí každý, kdo někdy v Indii byl. Protože se jednalo o celkem akčního businessmana, dostal nápad nabízet výuku transcendentální meditace bohatším zákazníkům v Západní Evropě a náhoda tomu chtěla, že mu to vyšlo.
Díky byť jen dočasné přízni skupiny The Beatles k němu našla cestu záviděníhodná klientela. Několikrát jsem navštívil v osmdesátých a devadesátých letech Maharishiho Institut Transcendentální Meditace na německo-holandské hranici, poblíž německého města Viersen. Maharishi využil příležitosti usídlit se v obrovském komplexu původně františkánského kláštera a pokud se budete celkem logicky ptát, jak se k tomu dostal (obyčejný, chudý Ind, který přijede z Indie, se během jednoho roku stane majitelem celé řady chrámových budov a klášterních komplexů po celém světě), přečtěte si ještě jednou vše, co se týká bipolární poruchy a psychopatie.
Propagační fotografie meditujících osob, které se, zbaveny gravitace, lehce vznášejí nad žíněnkami, které tam byly zřejmě pro jistotu, mě inspirovaly k dotěrným otázkám, jestli skutečně někdo z meditujících ztratil během procesu meditace na váze třeba jen pár deka. Usměvaví instruktoři se vždy začali freneticky ohánět jakýmsi neurčitým vědeckým výzkumem, který u nich už několik let probíhá a encefalografickými záznamy transcendentálně meditujících a tvrdili, že vyspělí jedinci, kteří prošli výcvikem Velkého Mistra, se při meditacích často vznesou a tiše poletují po učebně.
Ukázat mi to ale nechtěli, tvrdili, že bez Mistra to skoro nikdo nedokáže, ale s Mistrem je to pro ně hračka. Návštěvy Mistra jsem se bohužel nikdy nedočkal, pro mě to byl spíše Godot než Maharishi. I když jsem několik let bydlel takříkajíc přímo za rohem, z domova do institutu jsem to měl pěšky asi hodinu.
Upřímně řečeno se mi to zdálo být silně za vlasy přitažené, ale na otázku, proč tedy slibují naučit něco, co sami neumí, mi nikdo z nich nedokázal uspokojivě odpovědět.
Došel jsem k závěru, že podle všech dokazatelných informací s žádným vědeckým výzkumem nemají a nikdy neměli nic společného a to, co slibují, je podvod a lež. Asi jako když nám ukrajinští léčitelé slibovali, že nás zbaví krátkozrakosti – jsou přece nejlepší na světě, na Ukrajině nikdo brýle nenosí a všichni jsou zdraví jak buci a mnohých z nás se skutečně po absolvování kurzů masáží očí zmocnil dojem, že vidí lépe a ostřeji, ve skutečnosti se nic nestalo. Když jsme šli k očnímu, naměřil nám i po intenzivním léčebném postupu tu samou vadu zraku a ve stejném rozsahu jako předtím.
Ani transcendentálně meditující instruktoři mě nepřesvědčili vůbec o ničem. Možná bych jim ještě tak uvěřil, že díky intenzivním transcendentálním meditacím, a to hlavně asi Evropanům, předčasně slezou vlasy z hlavy. To by ještě celkem s úspěchem dokazovat mohli. Takže cvičit Maharishiho meditace jsem nakonec ani nezačal, stejně jako jsem si nezačal čistit zuby transcendentální nití, která by určitě měla být daleko lepší než ta normální, dentální.
