Článek
Byli jsme na mnoha zajímavých místech u nás i ve světě a když už jsem ten starší strejda nebo přímo děda, který má věk a zkušenosti na to, aby mohl kolem sebe sypat moudra, užitečné rady, zkušenosti a příběhy, tak vám řeknu aspoň tolik, že jsem se vždycky divil, když jsem viděl často i exkluzivní ubytovací zařízení a k tomu různé bary, výletní lodi, honosné restaurace a místa s občerstvením a výhledem na město, jak málo skoro pokaždé pamatovali majitelé těchto zařízení na bezpečnost návštěvníků.
Ať už to bylo ve Švýcarsku, třeba pod Matterhornem nebo v Los Angeles pod Hollywoodem, popřípadě v Dubaji na vodě nebo u moře, tak vždycky tam bylo málo místa, museli jsme sedět namačkaní s ostatními jako sardinky, kdoví, jaké by to bylo třeba na Sardinii.
Ani tady to nebylo nic moc, třeba na různých rekreačních boudách nebo v hotelech v Praze, všude, kde byla okna, hrozilo, že při troše nepozornosti můžete vypadnout ven, vypadnout z většího množství oken najednou naštěstí nešlo, ale všude, kde jste byli na vodě, hrozil pád do vody, ať už z palubního okna nebo rovnou z paluby, všude, kde byla doprava malým letadlem nebo vrtulníkem to ve mně budilo dojem, že se jakékoliv létadlo drží ve vzduchu opravdu jen silou vůle kapitána a pilota, všude, kde jste si mohli užívat efektu ponoření se do vody, tak se to skoro nikde nerýmovalo s následným vynořením, strach vzbuzovaly i sprchy, záchody, WC a umývárny, protože nikde vám nikdo neřekne, co máte dělat, když se ve vaší přítomnosti zasekne nějaká důležitá klička, načež zjistíte, že se nemůžete dostat ven nebo se nemůžete dostat na chodbu či na balkon (což potvrzuji z vlastní zkušenosti, kdybych s sebou neměl svůj vlastní nůž a šroubovák, tak tam sedím dodnes, protože šlo o místa s velmi malým, téměř nulovým provozem).
Ono to všechno vypadá hezky, ale když je někde hodně lidí a vypukne tam panika, tak budete bojovat o holý život. Pokud zkušení piloti vletí s vaším letadlem do nečekaných turbulencí, tak o svůj život už nebudete ani bojovat, ale jen se tiše modlit, též jsem něco podobného zažil při posledním letu z Londýna do Prahy a taky se dalo říct, vždyť je to trasa, kterou všichni známe tak, že bychom už mohli pilotům radit přes rameno, stačí maličkost, která proběhne trochu jinak, než je očekáváno a pokud vám do té doby chybělo vzrušení, tak už ho tady máte.
Těžko říct, co je horší a co lepší, jestli pád z 200 metrů vysoké lanovky nebo spadlý vodič ze sloupu neméně vysokého napětí nebo když vás do kanálu spláchne stoletá voda, popřípadě vás v bazénu vcucne špatně jištěný odtok, někdy mi to připadá tak, že by asi nejlepší bylo vůbec nikam nevycházet, pokud ano, tak jen opatrně, pomalu a po schodech, nikdo nechce zemřít hladem a žízní v zaseklém výtahu spolu s dalšími dvaceti lidmi, kterým se podařilo vmáčknout se k vám na poslední chvíli.
Hlavně si musíte dávat pozor, aby ve spodních patrech nehořelo.
No, nevím, jestli to dříve bylo lepší, zase se vám mohlo stát, že jste v lesích narazili na bandu Mongolů nebo vaše vesnice padla do oka nelítostným Vikingům.
Pozvat někoho k sobě na návštěvu, i když se jednalo o návštěvu státní, bylo asi riskantní kdykoliv.
