Článek
Celý svůj život pracuji na tom, abych ztrácel co nejméně vápníku. Ono se to takhle jednoduše řekne, ale praxe je poněkud složitější. Když jsem byl nemocný nebo jak se lidově říká „slabý na plíce“, tak jsem měl od doktorů doporučeno kvůli nedostatku vápníku požívat v hojném množství vápníkové tabletky, a protože mi to zpočátku moc nepomáhalo, tak mi doktor zvyšoval doporučené denní dávky, až jsem těch tablet do sebe cpal kolem šedesáti denně.
Někdy jsem si připadal jako zedník, pojídající lžící vápno, k tomu sem zkoušel všechny možné babské a léčitelské rady jako třeba český mák, ten by měl mít v sobě velké množství organického vápníku, pojídal jsem též nechutný rybí tuk, k tomu občas, ale pravidelně hovězí a krůtí maso a samozřejmě i vajíčka, tak nějak jsem se stále cítil stejně špatně, chudokrevně a bez vápníku jak bez tatínka, až mi někdo poradil, že k tomu, aby se vápník, který do sebe nacpu, v těle nějak smysluplně organicky zachytil, musím cvičit.
Cvičení, které mi jakýsi bodrý, ale i dobrý fyzioterapeut doporučil bylo silové čili to bylo cvičení na sílu. Cvičíte jako kdybyste trénovali kulturistiku, ale více než na množství opakování jednotlivých cviků záleží na váze, s níž při tréninku zápolíte.
Když jsem cvičil bench press, při němž se snažíte vleže zvednout nad sebe obouruční činku, tak jsem začínal s činkou, která vážila šedesát kilo. Postupně jsem během několika let přidával, až jsem cvičil s činkou, která měla stodeset kilo a potom jsem zkoušel v natažených rukou udržet co nejvyšší váhu - a světe div se, dostal jsem se až na 200 kilo a potom dokonce na 220 kilo. Dál jsem se už bál pokračovat, protože člověk začne mít při cvičení se skutečně těžkými váhami divné myšlenky. Ono se to dost těžko vysvětluje, nejlepší je vyzkoušet si to na vlastní kůži, ale při kondičním cvičení vás většinou nenapadne, že by se vám činka mohla vysmeknout z ruky a kdyby byla špatně zajištěná, tak vás zabije.
Nicméně jsem pozoroval a bylo to vidět i na rentgenu, že mi začaly sílit kosti a vápník začal konečně fungovat. Takže z toho plyne poučení, že řešení mnoha zdravotních problémů spočívá v pojídání potravin bohatých na organický vápník v kombinaci se silovým cvičením. Organický vápník je vápník, který je vázán v organické sloučenině, není to jen „kus šutru“, stejně jako by vám nepomohlo vyřešit nedostatek železa ocucáváním hřebíků nebo klíčů od bytu.
S postupem let jsem vynechával cvičení a pohyby, které se ukázaly jako celkem zbytečné, až mi z toho vykrystalizovalo základní cvičení, které provádím každý den. Stačí deset minut a zatím se zdá, že to funguje. Žádná osteoporóza, žádné bolesti kloubů, žádné bolesti páteře.
A není to tím, že jsem měl ve svých 78 letech štěstí, jak často slýchávám od stejně starých lidí nebo od lidí, kteří se starají o podobné staříky jako jsem já. Chce to prostě české buchty s mákem a procvičit si sérii cviků, které zvládnete jen s nejvyšším nasazením svalové síly. Potom se s věkem nezmenšují ani svaly.
