Článek
Ono se to celkem snadno doporučuje, že by měl člověk začít cvičit a pokud už cvičí, tak by v tom měl pokračovat a měl by se vždycky trochu rozhýbat, uvolnit, protáhnout a potom by se měl hodně věnovat silovému cvičení neboli cvičení síly.
Je to věc, kterou vám doporučí prakticky každý, ale nikdo vám neřekne, jak na to máte jít. Pokud už nějakou dobu netrénujete, tak vás devadesát kilo zamáčkne do rohu ringu a pořádně vás přidusí, nakonec budete rádi, když se dostanete živí z tréninku domů.
Jak tak pro úplnost, ještě jednou si připomeňme, že jsem se kulturistice a silovému tréninku věnovat celý svůj život, prakticky stejně jako Arnold Schwarzenegger, kterému je 78 let, čili prakticky stejně jako mně. S Arniem jsme cvičili tak nějak paralelně, já začínal ve dvanácti v Čechách, potom jsem dlouho cvičil a trénoval v Německu, třikrát jsem vyhrál soutěž o "nejsilnějšího muže", Arnie začínal ve dvanácti v Rakousku, potom dlouho cvičil a trénoval v USA, v Californii v LA, inu, tož taky jsem se byl podívat, jak to vypadá v Americe, v Los Angeles, pár let jsem dokonce spolupracoval s Hollywoodem, filmy jsem též natáčel, v Praze jsem potom pracoval jako režisér Krátkého filmu, ale pohltila mě animovaná tvorba a vlastní autorské filmy, akorát jsem se s tím nikdy nikam necpal, v devadesátkách jsem byl ve filmu i v televizi pečenej, vařenej, akorát nikdo nikdy pořádně nevěděl, co vlastně dělám. Dodnes málokdo ví, jak se vlastně jmenuju.
No co, cvičil jsem a trénoval mladý lidi, aby byli co nejsilnější. Zkoušeli jsme a celá řada z nás to dokázala, zvedat i váhy přes 200 kilo, to už je trénink, který mění myšlení, má to svůj dopad na vnímání světa, možná jsem byl v čistě silovém tréninku i lepší než Arnie, ale nikdy jsem život nebral jako soutěž, v podstatě mi dodnes stačí vědomí, že jsem sám pro sebe v mnoha směrech lepší, než kdybych nic nedělal, necvičil a netrénoval.
Nejvíce mě asi v životě bavilo, když jsem učil děvčátka, něžné květinky při tréninku zvedat 90 až 130 kilo. Vždycky jsem ale byl z hlediska fyzioterapie hodně opatrný, takže jsme trénovali pomalu a s důrazem na jistotu a nikdy jsme s tím nikam nelezli, abychom se hned běželi chlubit třeba do televize nebo něco takového.
Možná ještě tento nebo příští rok dám dohromady použitelný trénink pro staré lidi, kteří jsou odkázaní na chodítko nebo na berle, aby se ještě mohli zvednout, popřípadě jít někomu nakopat zadek. Není to tak jednoduché, jak se nám snaží někteří doktoři nebo starší atleti namluvit.
