Článek
Nikoho to nezajímá. To je celkem pochopitelné, ale mnohem zajímavější otázka je, proč to nikoho nezajímá? Nejednou jsem natočil a zveřejnil, řekl bych přímo mistrovský výkon - a nic. Žádná reakce. Možná by se nějaká reakce objevila, kdybych za zopakování téhož výkonu nabídl nějakou odměnu, popřípadě dlouhodobé odstranění finanční dehydratace.
Několik let jsme provozovali tréninky, které byly přístupné veřejnosti, kdo chtěl, tak mohl přijít a vyzkoušet si naše cvičení a tréninkové metody na vlastní kůži, většinou nepřišel nikdo, což jsem zase já nikdy nechápal. Nakonec jsme dopadli tak, že už ani není kam chodit, fitko neexistuje.
Ve svém programu Cesta síly jsem předváděl a učil tréninkové metody, pomocí nichž se mohl prakticky kdokoli vycvičit či vytrénovat na to, aby zdvihl třeba 200 kilo a nikoho to nikdy ani v nejmenším nezaujalo a nezajímalo.
Stejně tak, když jsme předváděli výkony, které hraničily se světovými rekordy nebo je dokonce překonávaly, tak to nikdy nikoho nezaujalo.
Mnohokrát se nám ale přihodilo, že se nám někdo začal posmívat, ať se jdeme zahrabat nebo vycpat, protože to, co předvádíme na svých videjkách není žádná liga mistrů, spíše je to cvičení pro retardované a tělesně handikepované, protože prostě to, čím se chlubíme, zvládne každý.
Většinou jsem takového posměváčka pozval na trénink, ať tedy přijde a předvede své schopnosti a pokud se mu podaří zdvihnout víc, než je naše obvyklá tréninková dávka, tak má u mě roční předplatné do fitka i s pitím, které si sám vybere.
Pár nadšenců se našlo, kteří se přišli ukázat, neboli se předvést. Jednoho tréninku se zúčastnil muž, který pracoval fyzicky jako kovář, ale ten odpadl hned na začátku, protože nedokázal pohnout ani základními váhami. Jak jsem vždycky říkal, ukaž, co zdvihneš a já to zdvihnu i s tebou, tak to jsme si několikrát předvedli i v praxi.
Zajímavou návštěvou se ukázal být muž, sekuriťák, který pracoval jako člen ochranky a který se řezal smíchem, když nás viděl cvičit, pak to ale nedopadlo tak úplně podle jeho představ.
Kolikrát jsem v našem starém dobrém fitku slyšel větu: „Dámy a pánové, prosím vás, takhle se necvičí.“
