Článek
Často jsme naše meditace a "čarování" a rituály prováděli v noci. Má to několik výhod, většina lidí v noci spí nebo zírají na televizi, v lese bývá prázdno a nikdo vás neruší.
Hodně rituálů jsme dělali u Máchova jezera, to je dobrý kraj na kouzla, čáry a rituály a desítky rituálů a meditací jsme prováděli a konali na jihu Čech u Staňkovského rybníka. To bylo takové naše místo, o kterém věděli jen naši nejbližší přátelé a u Staňkovského rybníka jsme též udělali, vyrobili, zhotovili, vytvořili a vyfotili největší část našich fotek, které jsme dělali v přírodě.
Odhadem jsme u Staňkováku strávili poměrně dost času, v podstatě veškerá začínající léta a veškeré začínající podzimy od roku 1990 až do roku 2015. Jezdili jsme tam vždy poslední týden nebo dva poslední týdny v červnu a první jeden až dva první týdny v září. Docela se nám podařilo všechny naše výlety ke Staňkovskému rybníku dobře načasovat, protože jsme tam byli vždycky sami, nikdo nás nerušil, měli jsme pronajatou chatu, která byla na břehu, kousek od vody, k tomu bylo ohniště a místo na parkování jednoho nebo dvou aut. Jedním slovem paráda. Ani jednou se nestalo, že by nám ona vzácná doba, kterou jsme trávili mezi lesem a vodou propršela, ačkoliv to bylo na místě, kde prší často a s nadšením, někdy doslova s vervou.
Staňkovský rybník je mezi rybníky naprostý unikát, má z našich rybníků nejdelší obvod 15 km, patří i mezi nejhlubší rybníky, na některých místech má až 16 metrů, je prostě obrovský, leží na hranicích mezi Českem a Rakouskem a za bolševika zde bylo přes 40 let hlídané hraniční pásmo, kam nesměla vkročit noha normálního smrtelníka. Stráže střílely bez vyzvání a kluci zelení se většinou trefili, ať už chtěli sejmout obyčejného chasníka nebo privilegovaného narušitele hranic. Pokud váš strejda nebyl Králem Šumavy, tak jste neměli šanci.
Většina normálních smrtelníků byla za těch 40 let natolik vycvičená, že i když režim padl, tak tam dalších skoro 15 let nikdo nejezdil. Obyvatelé ze širokého a dalekého okolí byli zvyklí vyhýbat se hraničnímu pásmu, takže jsme tam jezdili pouze my a náš staford Jack a občas jsme s sebou brali naše přátele z televize Nova. Byla tam nádherná příroda, nádherné koupání a nádherná místa, jak stvořená k fotografování.
Z čistě přírodovědného až národopisného pohledu je Staňkovský rybník zvláštní též tím, že nikdy neměl svého vodníka. Z nadpřirozených bytostí se tam pouze kolem svátku sv. Jana, čili na svatojánskou noc proháněly bludičky a to bylo z pohádkových bytostí asi tak všechno.
Letos bude svatojánská noc v pátek 19. června. Ale to už tam bude plno lidí, protože jim otrnulo, přestali mít strach z divokých pohraničníků, kteří tam už koneckonců nejsou a tak tam už nejsme ani my, protože dáváme přednost klidnějším místům.
O mnoho blíže, i když opačným směrem od Prahy je Máchovo jezero, tam jsme vždycky byli autem za chvilku a též tam byl dlouhá léta celkem klid. Nápory turistů, které jsou vůči meditativní a konspiračně rituální činnosti poměrně dost kontraproduktivní, poslední roky stále sílí, takže nám nakonec zbyla pouze stará dobrá Praha jako nejlepší místo, kde se dají provádět jak drobná kouzla, tak i venkovní meditace na čerstvém vzduchu, například ve Stromovce, na Petříně nebo na Letné. Tomu se už dnes nic nevyrovná. Takže se svou magickou činností teď strašíme tady, hlavně na Letné - a proč nakonec ne? Jsme tady spokojení. Málokteré město je tak magické jako Praha. Tak si toho snad ještě užijeme.
