Článek
Babička z matčiny strany byla ukázkový, téměř stoprocentně čistý psychopat nebo lépe řečeno psychopatka. Nikdy se se mnou o ničem nebavila a už vůbec ne o sobě, nikdy mi nic nevyprávěla, nepamatuji si, že by mi řekla nějakou příhodu ze života nebo sdělila nějakou zkušenost.
Mám na ni jenom pár vzpomínek, hlavně jak stojí v kuchyni a šťouchá v hrnci brambory, potom jak odchází s prázdným košíkem do sklepa a přichází s bramborama nebo spisovně řečeno, s bramborami. Všechny vzpomínky na tuto prapodivnou ženu mám spojené s bramborami, ale spíše vizuálně než z hlediska jakékoliv verbální komunikace.
Pokud na mě během celého dne promluvila, tak to bylo vždy ve snaze vyzvídat, pořád dokola kladla otázky, co doma děláme, jak to u nás chodí, včetně toho, kdy chodí domů můj otec, v rodinných kruzích zvaný František.
Časem jsem získal dojem, že Františka v této části rodiny nemají moc rádi, ale až později mi došlo, že je to hlavně proto, že si moje matka na Františka často stěžovala. Většinou, když u toho František nebyl a tady jsme opět u podstaty psychopatie a dostáváme se k mé matce. Matce psychopatce.
Pokud byste někdy o někom přemýšleli, jestli je psychopat nebo není, vzpomeňte si na Shakespeara, Othella a Jaga. Je to mistrně popsaná práce psychopata, který nenápadně ve skrytu pomlouvá, až totálně zničí objekt svého psychopatického zájmu. A ostatní přesvědčí o pravdivosti svých lživých a plíživých informací.
Moje máti si přímo libovala ve vymýšlení historek o Františkovi a později také o mně. Často jsem ji v našem pražském bytě slyšel, když u nás byla na návštěvě polovina redakce Rudého Práva, jaký má František neuhasitelný zájem o jiné ženy a jak obrovský mají jiné ženy zájem o neuhasitelného Františka. Možná na tom něco bylo a moje máti to vyprávěla s takovou vervou, že i když byl neuhasitelný doma, tak to musel slyšet, ale nikdy se k tomu nevyjadřoval.
Později matčina část naší familie řešila záhadné sexuální vztahy mého otce Františka k jiným ženám a to i k ženám, které patřily do naší rodiny, ale nejsem si jistý, jestli to v naší rodině skutečně tak nezapomenutelně sexuálně vřelo nebo jestli všechno, co se tenkrát až s nechutnou urputností řešilo, bylo dílem nezapomenutelného vypravěčského umění mé matky.
Zajímavé sexuální excesy se v naší rodině děly, to je pravda, ale nemohl za to pouze František a jeho přátelé, ale i zaměstnanci Rudého práva, kteří k nám chodili, leč zpátky k rodinným projevům psychopatie.
V očích mé matky jsme byli všichni obšourníci, úchylové a nadrženci, kteří jsou schopni se bezmyšlenkovitě vrhnout na cokoliv, co se pohne a svého názoru neušetřila ani vlastního bratra Jarka.
Občas bylo docela zajímavé sledovat, jak se pomlouvají navzájem, což se nejvíce vyostřilo, když Jarek s mojí matkou založili divadelní amatérský klub, kde nastudovali hru, kterou společně napsali a chtěli se s ní zúčastnit soutěže lidové tvořivosti.
Jarek tvrdil, že větší část hry napsal on, protože je mistr republiky v psaní na stroji, zatímco moje matka tvrdila, že námět a zápletku vymyslela ona, protože je šéfredaktorkou rakovnických novin Rozvoj.
Potom se hádali, čí jméno má být na plakátech uvedené jako první. Prostě, když se sejdou dva psychopati na jednom smetišti, tak bývá veselo. I když, jak říkám, tenkrát jsem si to ještě v plné míře neuvědomoval.
V rakovnickém kamenném divadle hráli dospělí i (jejich) děti a je pravda, že mi bylo trochu divné, proč tam nemůžu hrát také, možná by mě to jako dítě, když jsem měl zrovna světlé chvilky i bavilo, ale už ani nevím, jak mi to matka a Jarek vysvětlili, asi to prostě nešlo.
Pokud se někomu díky mému vyprávění zdá, že pocházím z rodiny plné psychopatů, tak má pravdu, proto jsem také svou poslední knihu nazval Psychopat v rodině. Občas se o ní zmiňuji jako o knížce autobiografické a lidi z toho mají radost, i když to každá strana myslí trochu v jiných souvislostech.
