Článek
Když jsem kdysi dávno radil lidem v oblasti komunikace, sexu, přátelství a partnerství, dostal jsem od jedné klientky následující dotaz:
„Jsem tři a půl roku rozvedená a před dvěma roky jsem se seznámila přes internet se ženatým mužem, který to netajil. Já mu řekla, že zájem nemám, právě proto, že je ženatý. Jenže on se nedal a začali jsme si mailovat, pak jsme se setkali, začali se scházet častěji, až se z toho vyvinul vztah.
Já jsem byla na internetu, protože jsem rozvedená. A proč on? Jeho žena je alkoholička. A tak hledal spřízněnou duši na volné chvíle. Ale nevylučoval i možný vážný vztah do budoucnosti. U mě měl velmi brzy pocit, že ho našel. Já jsem byla z našeho vztahu spíše nervózní, nesvá, kdykoliv jsem si vzpomněla na jeho rodinu - ženu a děti, (jeho rodiče už nežijí), bylo mi zle a připadala jsem si špatná. Jeho rodina brzy zjistila, že někoho má, nebylo to nic složitého, protože on to netajil. Seznámil mě postupně se svými kamarády, kolegy, známými a bral mě s sebou na všechny akce. Seznámil mě i se svou tehdy 15letou dcerou, ale to byla spíše náhoda.
I přesto jsem se ale tomu vztahu bránila a žádala jsem ho o omezování našich schůzek, především u mě doma, kde se mnou bydlí moje dvě děti – středoškoláci. Jenže on zastával opačný názor, že se musíme scházet co nejčastěji, abychom se mohli poznávat, sžívat a utužovat náš vztah. Tvrdil, že on se svou ženou žít nemůže, že je mu fyzicky odporná, navíc přišla kvůli alkoholu několikrát o zaměstnání a byla i na léčení.
Pije údajně snad už od mateřské dovolené, tedy bohatě přes deset let, nikdo neví proč, nikomu to neřekla. On své ženě řekl před dvěma roky, že s ní jako muž už dál žít nemůže, ať s ním po téhle stránce nepočítá, ale že ji nenechá „ve srabu“, čili ji neopustí, než se postaví na vlastní nohy. Jinými slovy, než si najde dobré zaměstnání, které by jí vyhovovalo, protože ona se jen tak s něčím nespokojí, např. uklízečka nebo prodavačka je pod její úroveň, chodila vždycky z takové práce domů znechucená a otrávená.
Dobrou práci si našla minulý rok. Byla nadšená, v zaměstnání se jí líbilo, ale stejně o práci zase po deseti měsících kvůli alkoholu přišla. A šla opět, i když ne úplně dobrovolně, na léčení. Přítel chce rozvod dohodou, jenže ona nechce nic vědět, slyšet, řešit, ale přitom ho vyhazuje z domu, nadává mu, údajně je hodně vulgární, že i dlaždič by se styděl, a to i před dětmi.
Vinu za všechno hází na druhé, na manžela, na děti, ale sama sobě žádnou vinu nepřizná. Nadává, že doma dělá jenom služku a když byla teď tři měsíce z domova na léčení, tak po návratu nadávala, že doma to podle toho vypadá. Jakoby chtěla, aby druzí měli pocit, že je pro ně nepostradatelná a že to bez ní nejde. Přitom přítel s dcerou společně nakupovali, vařili, prali, uklízeli. Dokonce jim dělali zrovna v době léčby jeho ženy revitalizaci domu, (výměna oken, zdění, zateplování stěn, nové vchodové dveře se schránkami a zvonky apod.) a přítel to zvládal sám i s komplikacemi kolem své práce.
Mají šikovné děti, obě se velmi dobře učí, takže půjdou určitě na vysokou školu, jsou zdravé, bez nějakých problémů. Snad jen to, že když je u nich doma dusno nebo když má jeho žena vypito, tak dcera odchází k babičce a dědečkovi a syn má sluchátka na uších a je uzavřený ve svém počítačovém světě. Přítel si začal hledat ženy na internetu asi 3 - 4 roky před naší známostí, ale žádná prý ho neoslovila natolik, aby změnil svůj život.
Teď jenom pořád na něco čeká, hlavně na to, až si jeho žena najde práci, protože on by dvě rodiny, tu původní i tu novou neuživil. Přitom pořád bydlí doma, spí v ložnici se svojí ženou (sex spolu nemají), dál společně hospodaří, kromě společných dovolených. Spát z ložnice třeba do obýváku nepůjde, protože nebude spát na nepohodlné sedačce. Do podnájmu také nepůjde, protože nebude platit drahý podnájem. Má se svým bratrem napůl dům po rodičích, ale tam taky nepůjde kvůli dojíždění do práce a pak tam nejsou dobré vztahy, především se švagrovou, takže by se tam nedalo bydlet a žít napořád.
Jeho žena mu o sobě nic neřekne, takže donedávna ani nevěděl, kam se chodí léčit, nevěděl ani jak dlouho se ambulantně léčí a jestli se vůbec ještě léčí. Přijde mi, že si jeho žena dost vymýšlí, protože když nastoupila do nové práce, tak mu tvrdila, že po třech měsících zkušební doby dostane smlouvu na dobu neurčitou a na plný úvazek, ale pak bylo ticho po pěšině a on nevěděl, co se děje a jak to vlastně je, a nemohl najít její pracovní smlouvu nebo nějakou pracovní dohodu.
Když byla teď na léčení, tak jí předal návrh dohody na vypořádání majetku, ona však za celé tři měsíce, kdy na to měla v léčebně klid a čas, na nic nereagovala.
Já jsem po příteli nikdy žádné řešení nechtěla, nikdy jsem netrvala na tom, aby se rozvedl, rozhodně ne kvůli mně. Jen jsem po něm chtěla omezení našich schůzek, což se mi ale nedařilo, on se prostě nedal. Říkala jsem si, že stejně ten náš vztah časem vyšumí, zvláště když on sám tvrdil, že se rozvede, až ona sama bude stát na vlastních nohou, což podle mého názoru nebude nikdy. A její další ztráta zaměstnání letos na konci března mě o tom jenom utvrdila.
On to chce řešit dohodou s tím, že ona nebude požadovat na sebe výživné, když je pořád vlastní vinou bez práce, jenže ona teď hraje mrtvého brouka. On však zároveň s tím, že by snad ten rozvod mohl přece jen tou dohodou někdy vyjít, po mně požaduje azyl, aby mohl bydlet u mě a žít se mnou, jenže já mu žádný azyl slíbit nemůžu, ani jsem mu ho nikdy předtím neslibovala, protože vůbec nevím, jak to všechno dopadne. Řekla jsem mu, že je to jen otázka času, kdy se my dva rozejdeme, on si však myslí, že to ještě nějak skousnu. Já už v tom mám v podstatě jasno, jen mi přece jen občas zaťuká na moje svědomí pocit, jestli mu neubližuji, když on čeká, že ho vezmu k sobě, když už se známe přes dva roky. On se na to spoléhá a já odmítám.“
Nu a co na to já? Na to jsem řekl pouze, že žena alkoholička se mohla stát alkoholičkou právě kvůli nebo díky svému muži. Velkou roli v tom hraje pocit osamění a chybějící seberealizace - on vzorňák, co se stará o děti a o domácí alkoholičku.
Řekl bych, že na netu 90 % zadaných mužů loví příležitostné partnerky. Vlastní ženy jim nerozumí, zatímco utiskovaní ubožáci hledají svobodu a jiné ženy a když se potom takový chlap setká s jinou ženou, koupí jí za poslední úspory, které před manželkou zatajil, buď kafe, oběd nebo růže a nesouvisle blábolí o sobě a o svém majetku a často i o tom, jak je nešťastně ženatý a jeho čerstvý úlovek místo, aby se s výrazem děsu zvedl a utekl, začne obdivovat drsňáka, na kterého se usmála smůla. Chudák a k tomu ještě ženatý. To je jako mít přeražené obě nohy a k tomu ještě zlomené zápěstí.
Ženatý muž je pro ženy silné lákadlo – je ženatý, už jednou to dokázal čili je schopný a zřejmě i dost silný na to, aby uživil rodinu a děti… tak proč se ho nezmocnit?
Ženy jsou v tomto ohledu příliš naivní a muži to vědí. Nezbedný chlápek představí svou potenciální novou partnerku přátelům a dceři (doufejme, že aspoň ta dcera je pravá) a vypadá to docela dobře. I když je to naprosto zbytečné. Nic si za to nekoupíte, ani vás to nevynese na vrchol slávy nebo do vyšší platové třídy. A možná se ještě před ostatními ztrapníte. Nikdy nevíte, kdo koho a odkud zná, a nejistota je v takových případech často vyloženě nebezpečná.
Kdyby vám doma něco opravil nebo by vám pomohl s něčím, s čím jste si nevěděla rady, popřípadě by vám s něčím nezištně pomohl, měl by pár bodů k dobru. Suďte muže podle činů, jinak budete stále dokola potkávat ulhané seladóny. Takže, tenhle to určitě není, ale hledejte dál, i když vám to třeba ještě nějakou dobu bude trvat, určitě najdete správného chlapíka, který vám nebude věšet bulíky na nos. Váš problém je v tom, že přítel, o kterého bůhvíproč tolik stojíte, nechce odejít od své ženy. Mohl to už dávno udělat a jestli se vymlouvá, že je to kvůli dlouhé cestě do práce nebo že se v polovině domu, kterou vlastní, cítí sám a opuštěný, tak se prostě jenom vymlouvá. Dokonce bych i směle předpokládal, že se svojí ženou občas spí, ale třeba se pohlavní styk s opilou ženou nepočítá jako 100% nevěra (stejně o tom, chudák ženská, napůl neví) a kdyby se předtím i on trochu napil, tak se vlastně nestalo vůbec nic. Kdoví, kolikrát se u nich doma nic nestalo.
Odejít od ženy není nic nadpřirozeného, pokud pán není odsouzen k živoření v kleci nebo na řetězu, vyjde prostě domovními dveřmi ven, nemusí za sebou ani zavírat a na ulici půjde pořád dál a večer se už nebude vracet. Kdyby se všechny věci daly vyřešit tak jednoduše, jako odejít od ženy, byl by už dávno na celém světě mír.
Nejlepší metoda, jak někoho blíže poznat, je pozorovat, co dělá - ne co říká, o čem mluví a jak květnatě a plamenně se vyjadřuje (většinou hlavně o jiných), ale co skutečně dělá. Sám za sebe. Z prostého pozorování reálného chování můžete snadno dojít k názoru, že pro tohoto, jinak možná docela spokojeného pána, funguje jeho nová partnerka jako levný escort a on se s tím ještě občas pochlubí přátelům. Jestli s ním zůstanete nebo ne, je samozřejmě vaše věc, ale opět tady platí zásada, že byste si za prvé měla uvědomit reálnou hodnotu situace, v níž se nacházíte a reálnou hodnotu času, který vám nevratně uniká.
