Článek
Kdyby začaly po Praze opět jezdit staré dřevěné tramvaje, tažené koňmi, tak by se tomu možná lidé divili méně, než když se najednou začnou setkávat s prázdnými tramvajemi, aniž by věděli, co je toho příčinou. Nám se to stávalo, když jsme na něco dělali rituály a potom jsme třeba večer někam jeli - a ona přijela první prázdná tramvaj a za chvíli druhá prázdná tramvaj ať už jsme jeli kamkoliv, pronásledovaly nás samé prázdné tramvaje. Už jsem o tom několikrát psal, i když to nikoho nezajímalo, ale mně to občas připadalo docela podivné.
Tady jsem to spojil s naší nedávnou procházkou po pražských hvozdech, což bylo před pár lety a tenkrát jsme se chtěli přesvědčit, jestli by se dal realizovat náš projekt výstavby krmítek pro důchodce. Když mohou být krmítka pro polozmrzlé ptáčky, tak proč by nemohla být krmítka pro naše úplně promrzlé nejstarší? Přece jenom jsou to často naši jediní nositelé tradic a kultury, čímž se dostáváme k další věci, která nikoho nezajímá, ale zeptat se na ni snad ještě můžeme.
