Článek
Měli jsme toho v naší nabídce skutečně požehnaně, nabízeli jsme výklady karet, osobně i po mailu, sestavování horoskopů, nativních i tranzitních a partnerských, potom kurzy Magie života, což byly kurzy cvičení a meditací, dále tantra, tao-jóga a sexuální magie, většinou ve formě on line kurzů a konzultace v oblasti partnerského poradenství. Hlavním cílem bylo dosažení psychosomatického stavu, kdy dojde ke zpomalení stárnutí a k udržení stavu mírné svalové hypertrofie. Současně jsme měli v nabídce i různé rituály na všechno možné, většinou si lidé přáli peníze, dobrou práci, spokojené partnerství a zdraví. Všeho jsme dosáhli a všude vládla naprostá spokojenost.
Dlužno si ovšem uvědomit, že tady na tomto videu je mi tak nějak kolem šedesáti, to už jsme se vypořádali s takovými těmi nejošklivějšími nemocemi, hlavně s osteoporózou a bolestmi kloubů, šlach a páteře.
Když mi bylo šedesát, tak jsem chodil do fitka a cvičil stejně, jako když mi bylo třicet. Není to tak složité, mnoho borců, kteří cvičí kulturistiku třeba ve čtyřiceti nebo v padesáti mi dá za pravdu, že to zase není až takový omamný výkon, jak to možná na první pohled vypadá.
Problémy se cvičením nebo s pravidelným silovým cvičením nastávají, když člověk překročí sedmdesátku, to říkám, ze svých vlastních bohatých zkušeností. V současné době mi je 78, přesněji řečeno, mohl bych už oslavit nedožité 78. narozeniny, kterých bych se potom dožil v únoru.
Nemám problémy s tím, že by mě něco bolelo nebo že by něco nefungovalo, jak to fungovat má. Stáří je zapeklité v tom, že vám bere jakoukoliv chuť do budoucnosti. Těžko se to popisuje, ale když se toho dožijete, tak si to pak můžete užívat plnými doušky od rána do večera, hlavně se nenechte zastavit.
Pocity, nálada, motivace, emoce a vnitřní rozpoložení člověka, kterému zvesela táhne na osmdesátku nejsou nijak do hloubky probádané a prozkoumané. A zřejmě ani nebudou. Tady nejde o čas, který by tomu mohli často dobře placení vědci kteří se jinak rýpou prakticky ve všem, věnovat, tady jde o to, že většina staříků nemá chuť s kýmkoliv spolupracovat. Já sám, když jsem přemýšlel o možnostech a o chuti s někým na čemkoliv spolupracovat, tak se ve mně zvedl prudký, přímo fyzický odpor k jakékoliv spolupráci s kýmkoliv. Ne, že bych si nevěděl rady s jakýmkoliv úkolem, zkušenosti a dobré nápady jsou to jediné, co můžeme u staříků hledat, ale někdy může nastat situace, že právě díky této skutečnosti pár tisíc lidí přežije nějakou katastrofu.
Všechny takové ty věci, které jsou spojené s kladnými emocemi, jako, že máte pocit z dobře vykonané práce nebo si koupíte něco, co se dá použít doma v kuchyni - a máte z toho radost, popřípadě vám celý den funguje internet, to všechno pomalu, ale jistě ztrácí svůj účinek a dosah. Všechno, co jsme se naučili chápat jako radostné a povzbuzující, přestává mít význam. Stáří je jako vakuum, které vás obalí jak starý perský koberec použitého dědu a vydáte se na poslední výlet, nejlépe v noci, do lesa za chalupou.
