Článek
Ke každému známějšímu místu se váže nějaká legenda, pověst, tajemný příběh, báje či mýtus, což jsou různé vypravěčské historky, které se dobře poslouchají, ale při bližším zkoumání se většinou ukazují jako přitažené za vlasy, napolo vymyšlené či téměř s neoblomnou jistotou naprosto vymyšlené, neskutečné a nepravdivé.
Erotické historky bývají zase přitažené za pubické ochlupení, takže snad jenom povídání o plešatých a holohlavých se dá brát alespoň z poloviny vážně.
Jsem si teď vzpomněl, jak jsem si kdysi dávno, před lety třiceti pěti kupoval v obchodě s rybářskými potřebami elektromor na pohánění loďky, aby se při jízdě nemuselo veslovat. Elektromotor fungoval na autobaterii a vydržel skoro čtyři hodiny provozu. Bylo to spíše pro takové romantické výlety, kdy sedíte nebo nějak ležíte na loďce a pozorujete břeh, jak se kolem vás sune asi tak stejnou rychlostí, jako kdybyste šli pěšky. Vyzkoušeli jsme to na Staňkovském rybníku, kde jsme si pomocí elektromotoru poháněného autobaterií udělali výlet až na konec rybníku. To už jsme byli jednou nohou v Rakousku a motor pracoval už hodně pomalu, vybavil se mi prodavač, jak nám v prodejně popisoval schopnosti tohoto výrobku slovy, no, vlasy vám asi vlát nebudou, ale když nebudete pospíchat, tak se dostanete všude včas.
Potom jsme loďku otočili a hnípali na ní další čtyři hodiny, než nás dovezla zase až na druhý konec rybníka přesně na čas k večernímu táboráku.
Je zajímavé, že i když je Staňkovský rybník na Třeboňsku mimořádně povedené místo, tak se všechny legendy s ním spojené točí hlavně kolem jeho unikátních rozměrových a objemových rekordů, jako je největší objem vody v ČR, nejdelší obvod (25 km) a největší hloubka (16 m), které ho činí „Jihočeským mořem“. Mýty a ozvěny tajemna se objevují spíše u slavnějších rybníků jako Rožmberk (stavba Jakuba Krčína) nebo Svět, kde se vypráví o obrovských rybách, či tajemství stavby, zatímco Staňkovské, člověk by chtěl říct spíše jezero než rybník, je známé spíše jako přírodní skvost s rekreačním rybolovem.
Je to zajímavé. Jednou jsme křižovali po Staňkováku v hliníkové loďce zrovna když byla prudká bouře, nad námi se křižovali blesky a já jsem si teď nemohl vzpomenout, co má člověk v takové situaci dělat, jestli rychle pádlovat půl kilometru ke břehu nebo se rychle pomodlit a vyskočit z loďky, tak jsem nedělal nic - a ono se také nic nestalo.
Na břehu, kde jsme měli svůj tábor a hlavní ohniště, jsme často konali různé rituály, bylo to v době, kdy jsme spolupracovali s televizí Nova, pro niž jsme též psali scénáře na pořady o zajímavých a tajemných věcech. A musím říct, že většina, možná bych i řekl drtivá většina všeho možného, co jsme v té době potřebovali řešit se nám s naprostou spokojeností splnila. Vyšší entity tedy u Staňkováku fungovaly stejně spolehlivě jako u Máchova jezera. Zřejmě asi budou důležitější celkové přírodní dispozice a z časového hlediska i datum, kdy rituál konáte, než jakkoliv divoké vymyšlené příběhy, které se k danému místu váží, i kdyby byly sebepoutavější a sebezajímavější.
