Článek
Existuje plno starých, dobrých cviků na břicho, po některých z nich začne břicho trochu bolet a vypadá jak valcha nebo jako retardér na omezení rychlosti, což je sice většinou žádoucí, ale do jisté míry zůstává otevřená otázka, jestli je zrovna tento druh tréninku obecně vnímán jako nejlepší.
Živě si pamatuji, jak jsme kdysi dávno v rámci silových tréninků a cvičení, v tehdy ještě normální tělocvičně, v Dejvické sokolovně v šedesátých letech minulého století do omrzení opakovali sedy, lehy, v jednom kuse třeba pětsetkrát. Stalo se i to, že se mému spolužákovi udělalo špatně a v odpoledních hodinách skončil na operačním sále, prý si něco natrhnul nebo natáhl nějakou skrytou šlachu.
I když jsem se tomu zpočátku divil, tak jsem sám skončil v nemocnici, jednou s levostrannou tříselnou kýlou, podruhé s pravostrannou tříselnou kýlou a hned nato i s pupeční kýlou a takzvanou vodní kýlou. Mohlo se na mně vyřádit celé stádečko lepých švadlen, mohl jsem sloužil jako příručka pro kurzy zašívání, sešívání a pletení, mohl jsem předvádět, jak se plete hladce a obrace, až do hořkého, "spi sladce", drátovat, letovat, hrnce spravovat...
Nakonec mě sešili, slepili, pospojovali a snýtovali tak, že si chvílemi připadám jako blízký příbuzný Robocopa a mohu na všechny strany rozdávat rady. Pozor si musíte dávat hlavně při zdvíhání těžkých břemen vestoje a při cvičení přímých břišních svalů vsedě. Jsou to docela zrádné cviky, takže si dáváme pozor a se cvičením na břišáky to ani ve fitku, ani doma moc nepřeháníme.
Spíše bych na osvěžení a z věčného spánku probuzení břišních svalů pro začátek doporučoval něco jako "Jóga na židli pro seniory".
