Článek
Ve škole jsme se učili, že v průběhu první světové války vznikl umělecký směr, zvaný dadaismus, ještě si vzpomínám, jak jsme si dělali legraci, že by se dadaismus dal definovat jako nebezpečná přitakávací choroba, přicházející z východu, i když kdoví, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu.
Dadaismus zasáhl hlavně výtvarné umění a literaturu. V literatuře to byla docela zábava, protože jedna z možností dadaistické tvorby spočívala v tom, že se takzvaně rozstříhal slovník, slova se nasypala do klobouku, potom se namátkou z klobouku opět vytahovala a buď se zapisovala nebo se nalepovala za sebou do náhodných řad. Vznikaly tak nesmysly jako třeba, „paní starostová spolkla lokomotivu a nechala se vystřelit z děla na cestu kolem světa“. Byla to legrace, ale moc hluboký smysl to nemělo, pokud ano, tak i ten smysl, který vykrystalizoval z hromady nesmyslů byl dán náhodou.
Další náhodou bylo, že se právě v této době začaly v psychologii a v psychiatrii razit nové pojmy jako „analogie“ nebo „synchronicita“, což znamená nacházení souvislostí mezi jevy, pojmy a výrazy i na místech, kde je předtím nikdo nehledal a kde s velkou pravděpodobností také skutečně nikdy nebyly. Nikdo však už nezabránil tomu, že se lidé nechtěli nechat operovat od doktora Pižly, ke kadeřníkovi chodili, když byl Nov a během úplňku si žádali o zvýšení platu. Občas se tomu říká také „magické myšlení“.
Dadaismus ve výtvarném umění spočíval v rostoucí oblibě koláží, kolorovaných a dokreslovaných fotografií a fotomontáží. Před sto lety nebyly k dispozici computery a grafické programy, když chtěl výtvarník zkombinovat dvě nebo tři fotky dohromady musel je pod zvětšovákem upravit do odpovídající velikosti, nůžkami vystřihnout, ručně kolorovat, retušovat a slepit dohromady. Což se jednoduše řekne, ale kdo to někdy zkusil, ví, jak těžko se to udělá. Zkuste z fotky vystřihnout bublající vodopád a dívku s vlajícími vlasy, nalepit vodopád na fotku kuchyňského dřezu a k tomu do umyvadla posadit rozevlátou dívku, tak, aby to vypadalo věrně jako fotka.
Jé, jak je to udělaný? Technicky se to podobalo zpracování čínských vystřihovánek, kde se musel vystřihnout každý chlup zvlášť a potom zase slepit, aby se dosáhlo realistického dojmu výsledné fotokoláže. Kdo na to neměl nervy, tak jen splácal dohromady pár fotek, jak jsme tomu byli zvyklí třeba u pana Koláře, naštěstí měl každý ve své tvorbě volnou ruku.
Pokud se někdo věnoval dadaismu ve výtvarném umění, vyplatilo se, když měl do zásoby připravené hromady fotek a materiálu, který se dal později využít a zpracovat. Pokud měl malý klobouk, do kterého se všechny fotky nevešly, mohl je nasypat třeba do koše na prádlo nebo je mohl rozházet po zemi – a v dnešní době by je asi dal kam? V digitální podobě by je uložil do počítače. Potom by je namátkou tahal z obrazového jackpotu a kladl na monitor – a momentík… nemluvíme tady už o jevu, zvaném umělá inteligence?
Jsme u jádra pudla. Klobouk není inteligence, o inteligenci bychom mohli hovořit, kdybychom rozebírali, co všechno se takovém klobouku, pokud ho budeme mít nasazený na hlavě, může skrývat. Ano, může tam být i inteligence, ale potom už nemluvíme o klobouku. Je to jasné? Tvůrci kybernetického dadaismu a hry náhod ve dvojkové soustavě se nám už několik let snaží namluvit, že pod jejich uměleckou taktovkou probíhá vývoj „inteligence“, ale není tomu tak.
Jak byste definovali inteligenci? Rozhodně je to něco jiného než tahání náhodných pojmů a dojmů z dadaistického klobouku. Inteligence je schopnost objektivně porovnávat a srovnávat. Již mnohokrát jsem vysvětloval, že speciálně lidská inteligence je schopnost převádět, neboli transformovat iracionální pocit zachování rovnováhy do racionálních (herních) systémů. Máme schopnost porovnat levou a pravou stranu rovnice, v tom je člověk naprosto jedinečný, ale právě tato schopnost mám chybí jak v dadaismu, tak i v práci oné takzvané umělé inteligence. Takže, pokud použiji svou vlastní inteligenci, kterou bych taky mohl mít v klobouku, ale většinou nosím maximálně čepice, tak mi něco zcela jasně říká, že vývoj AI je buď zcela jasný podvod, když to nazvu stručně nebo projev naprosté neznalosti věci.
