Článek
Několik mých věrných čtenářů se mě nedávno zeptalo, proč nenapíšu, kromě svých dalekonosných úvah také nějaký horor. Že by se to určitě dobře četlo. Na to jsem odtušil, že mně stačí, když musím svůj osobní horor každý den prožívat na vlastní kůži a dál jsem se o tom nechtěl bavit, ale pak mě napadlo... jo, to by šlo... představte si, že byste se jako v Kafkově Proměně probudili z těžkých snů a najednou byste zjistili, že jste se proměnili třeba v rybu.
To je ještě horší, než se proměnit v brouka. Byla by z vás normální akvarijní rybka a teď byste plavali mezi ostatními rybkami a s hrůzou byste zjistili, že vám byla zachována paměť, vzpomínky a samozřejmě i všechny sny a přání a plány z minulosti.
V panickém záchvatu hrůzy byste začali řešit otázku, jakým způsobem se můžete domluvit ze svého nového životního prostoru v akváriu s lidmi, kteří by se stále spokojeně pohybovali na suché straně reality.
Ale jak se chcete s někým domluvit, když vám to nemluví? Nemáte hlasivky, nemáte hlas, můžete z rybí huby vypustit bublinu a to je asi tak všechno. Vaše situace se nezmění.
Nemůžete ani gestikulovat, protože nemáte ruce a to, že máváte v různých intervalech ploutví, to nikoho nezajímá. Pokusíte se do písku na dně vyrýpat nápis HELP!, ale zjistíte, že to prostě nejde.
Proč jsme dnes skončili na dně domácího akvária? Protože si myslím, že nejhorší situace pro jakéhokoliv živého tvora, tedy i pro člověka, jsou ty, v nichž se nemůže s nikým domluvit.
