Článek
Již dávno jsem si všimnul, že prakticky celý život mě doprovází absolutní nedostatek času. A nedá se proti tomu nic dělat. Když vidím ostatní lidi, jak se někde poflakují nebo jen tak posedávají, popřípadě tráví velkou část svého času, čili i velkou část svého života v hospodách a v různých restauračních zařízeních, tak mi to hlava nebere, jak a hlavně z čeho a za co mohou ti lidé existovat?
Jakmile začnu cokoli dělat, co mi zabere více jak dvě minuty, třeba si chci rychle něco přečíst nebo si bleskurychle udělat něco k jídlu, převléknout se nebo se na noc přikrýt, tak všechno stihnu pouze asi tak z polovinu a už slyším ze všech stran, pes nemá granule, pes nemá ňamky, kočka nemá co žrát, zvěř potřebuje čistou vodu, pes potřebuje vyvenčit, má špinavé tlapky, potřebuje umejt, nemáme nic k jídlu, co budeme mít k obědu, mám hlad, měli bychom se najíst, potřebuju skočit na poštu, zapneš pračku? Byls už nakoupit? Máme rohlíky? Jak to, že je nemáme? A tak to jde stále dokola - jak říkám, chci si něco přečíst, většinou se mi podaří to dočíst tak nanejvýš do poloviny a další snaha je už zbytečná, potřebuju něco udělat, dodělám to do poloviny a je konec, zrovna tak nyní, píši tento článek, ale všichni kolem už čekají, kdy vyrazím koupit něco k snídani a potom je zajímavé, že ať už koupím cokoliv, tak něco pro kočku nebo pro psa bude chybět nebo budou potřebovat k veterináři a i když pro lidi přitáhnu dvacetikilový nákupní vozík, tak tam bude něco důležitého chybět, na Vánoce vánočka, ve všední den chleba nebo rohlíky, stejně tak je zajímavé, že skoro vždycky chybějí cigarety a nikdo nemá na nic peníze. Potom přijde čas, kdy je nutné rychle něco vyprat, rychle usušit... a jak to tak slyším, tak musím opět švihat a zase nebudu vědět, co dřív...
