Článek
Když řeknete, že náhoda neexistuje a všechno, co se stane, je výsledkem jevů, které se dají přesně spočítat dopředu, zatleská vám hromada lidí, stejně vám ale mnoho lidí bude provolávat slávu, když řeknete, že všechno je dílem náhodného spojení či propojení různých náhod. Žijeme ve světě, který vznikl náhodou a nic z toho, co se kolem děje, neprobíhá se stoprocentní jistotou, takže i fyzikální zákony fungují sice téměř stoprocentně, ale není to na rovných 100%, ale na 99,99999999999999999999 (a tak dále) procent, takže je v podstatě možné, že kdybychom se trefili do správného okamžiku, tak můžeme projít zdí, i kdyby se to stalo třeba jen jednou za dobu trvání vesmíru.
Ano, pěkně se to říká a pěkně se to poslouchá a možná to tak skutečně je. Přesně tak, jak se zpívá v jedné písničce od Ježka, Voskovce a Wericha.
Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je.
Nikdy nic nikdo nemá míti za de-fini-tiv-ní neb nikdy nikdo neví co se může státi.
Řekne se třeba že se to a to sta-ne tak a tak ono to pak dopadne docela naopak.
Myslím si, že naše životní prostředí se nedá normálním lidským mozkem poznat a samozřejmě ani pochopit, takže může docela dobře platit pravidlo, že kolik lidí, tolik různých světů nebo aspoň představ o něm - a další otázkou potom je, jak se můžeme domluvit na jakémkoliv společném užívání prostoru, který by měl být pro všechny?Možná nejsou ani schopní a neschopní lidé, ale pouze lidé, kteří měli větší či menší štěstí než ti ostatní.
Vždycky si vzpomenu na obraz od italského malíře Maurizia Cattelana, Papež Jan Pavel II, zasažený meteoritem.
Stát se může cokoliv a nemusí to být vždycky výhra.
