Článek
Je to docela legrace, protože přestože o sobě rád všude prohlašuji, že jsem spisovatel a že pohrávání si se slovíčky ke mně patří jak slunce a den, tak syrová skutečnost je taková, že ani přesně nevím, kolik jsem napsal knih a kolik jsem napsal publikací a sešitků do véčka a už vůbec nevím kolik jsem napsal článků, fejetonů, povídek a drobného literárního potěru, nazývaného "pod čarou" nebo "poznámka" a kolik jsem vyprodukoval horoskopů na téma, co nás čeká a nemine. Nevím ani kolik knih jsem napsal na téma magie a čarodějnictví a už si dokonce myslím, že je nemožné to všechno spočítat nebo seřadit, popřípadě dát mé tvorbě nějaký řád.
Na druhou stranu je pravda, že všechny ty knížky a publikace jsou daleko důležitější než nějaký řád, podle něhož by se mohly seřadit, aby se v nich vyznal aspoň jejich autor. Navíc by to bylo zbytečné.
Zde, na přiloženém videjku je vidět, jak jsme jednu z mých knížek čirou náhodou objevili, když jsme byli na návštěvě u starého, dobrého, slavného, známého malíře Reona, takže jsme měli možnost do ní nahlédnout a řeknu vám, že vždycky, když se něco podobného stane, že jsem někde na návštěvě a zničehonic si všimnu, že mají třeba v knihovně jednu nebo i dvě, popřípadě i více mých knih, tak z toho mám docela radost.
Teď zrovna, v poslední době nemám bohužel peníze na to, abych vydal další svou knihu, kterou jsem chtěl věnovat sexuální magii a sexuálním rituálům podle toho, jak jsem k nim sám za sebe přišel a jak jsem měl možnost poznat je na vlastní kůži a co všechno jsem měl možnost vyzkoušet. Je to docela fantastické, protože sexuální magii lze velmi dobře využít k léčení a to i k léčení takových nemocí a chorob, na které je jinak naše lékařská věda dosud krátká.
Škoda, že to nikoho nezajímá, kdybych měl mít já sám třeba, ani se mi to nechce psát, dejme tomu, překyselení žaludku, vlčí mlhu, osteoporózu, řídnutí kostí, bolavé šlachy a já nevím, na co na všechno si staříci a stařenky stěžují, tak bych si nejenom stěžoval, ale současně bych se snažil najít nějaké řešení, hledal bych jiného staříka nebo stařenku, kterým se podařilo trochu se zvednout ve všeobecné bídě a mohou ještě bez bolestí existovat aspoň tak, že si sami dojdou nakoupit a dokážou si sami dotlačit domů všechno, co potřebují. Potom bych se jich vyptával, co všechno zkoušeli a dělali, aby se třeba zbavili bolestí v zádech. Tomu se, myslím, říká, předávání zkušeností. Ale, jak říkám, musel bych najít někoho, koho by všechny tyto věci aspoň trochu zajímaly.
