Článek
Dostal se na vysokou, tam nebyl spokojený. Přešel na jinou a znovu na jinou a tu dostudoval. Uff. Je to vzdělaný člověk. Rozešel se s přítelkyní, kterou vyhodil z domu. Následně ji chtěl zpátky, ale ona se už vrátit nechtěla. Začal vyhrožovat sebevraždou, vydíral ji, prosil. Pak napsal zprávu: „Ráno ať někdo zavolá policii, najdou mě podle signálu.“ Bývalá přítelkyně zavolala policii. Našli ho na nádraží, živého. Odvezli do léčebny v Bohnicích.
Dáša měla velké obavy, vyčítala si, že nebyla dokonalá máma. Po pěti dnech, které v léčebně strávil, byl propuštěn. Vzala ho domů, starala se. Dělala, co mohla, ale pořád to bylo málo. Po týdnu se chtěl vrátit domů. Bydlel v pronajatém bytě. Jenže nepracoval, takže na nájem neměl. Nájem v Praze je vysoký. Neustále Dáše psal, ale ona si nemůže dovolit platit takovou částku. Jedno ráno jí přišla zpráva: „Chcípni, špíno.“ Vlastní mámě.
To je jen jedna z těch bolavých zpráv. Napsal toho mnohem víc, ale není možné je veřejně sdílet. Takový člověk učí. Ano, je to učitel. Zajímavé je, že s dětmi si rozumí, ale mnohem horší je to v kolektivu. Neuznává autority. Není tedy divu, že z každého zaměstnání jej vyhodí. Kamkoliv přijde, vznikne problém. Dáša se trápí, neví co dál. Mrzí mě, že jí nedokážu pomoci.
Dokázali byste podat pomocnou ruku takovému dítěti?
Já neznám odpověď. Vím, že to není ojedinělý případ. Takové problémy existují a mnohdy si nevíme rady. Možná je dobré vyhledat odbornou pomoc. Jsou situace, kdy kamarádka nestačí. Přeju všem, aby našli odvahu a o problému mluvili, nezůstávali sami.
Mám moc ráda články Petra Štěpánka a Lukáše Edera. V jednom z nich se píše: „Každá nepřízeň osudu, v sobě skrývá zárodek rovnocenného nebo většího prospěchu.“
Nedokážu ji přijmout, možná jí nerozumím. Vzpomněla jsem si na ni v souvislosti s tímto příběhem. Jaký může mít prospěch to, že se nám nepovedlo dítě?
