Článek
Četla jsem článek: Co dělat, když máte 3000 Kč na měsíc na jídlo? Což mně osobně nepřijde nikterak málo pro jednu osobu. V článku jsou fajn recepty, pomazánky z tvarohu… Pročítám diskuze a někdy jsem se nestačila divit. Jedna z diskutujících se ptá: Nač vlastně žijeme?
Mám v nemocnici kamaráda. Onemocněl rakovinou. Je na přístrojích, protože se dusil a těžko se mu dýchá. Když jsem za ním přišla do nemocnice, všechno se ve mně sevřelo. Viděla jsem na vlastní oči utrpení, bolest, beznaděj, život, neživot. Snažila jsem se nedat najevo své emoce. Sedla si k němu a chytila jej za ruku. Představila si ho zdravého, jak se směje a je mu prostě fajn. V jeho očích byla bolest.
Nemůže mluvit, psal na papír. V jedné větě byla otázka: Proč se mi to stalo, z čeho to je? Já se dívala a snažila se rychle najít odpověď. Budeš v pořádku, říkám, jsi silný a ještě mladý. Když vidíte někoho, koho znáte několik let, jak se mění před očima, jak z veselého kluka je úplně někdo jiný, cítíte smutek. Zhubnul 20 kilo během dvou měsíců. Tohle je opravdová bolest, ale Bohouš si ani na okamžik nestěžoval.
Ano, všichni máme občas nějaký problém, starosti. Hledáme řešení a vlastně často najdeme. Takže proč žijeme?
Žijeme proto, abychom rozdávali radost, byli laskaví k sobě i ostatním bytostem. Žijeme proto, abychom něco vytvářeli, uměli dávat a ne pouze brát, žádat, nadávat. To je naprostý fakt, že za svůj život jsme zodpovědní sami, nikdo za nic nemůže.
Nestačí vám 3000 Kč na měsíc na jídlo? Tak šetřete nebo něco dělejte. Možná vám to dojde až v okamžiku, kdy nebudete mít šanci něco udělat. Kdy váš život bude pomalu vyhasínat. Jenže to už bude pozdě. Můj článek nechce nikoho urážet. Jen si přeju, abyste otevřeli oči!
