Článek
Zkušenost jednoho z učitelů, který vnímá svou práci jako poslání a bere ji s humorem:
Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo udrží křídu a moč, jste na omylu. Abyste si to patřičně představili, vybral jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl - proč sem vlastně ty děti chodí a nezůstanou radši doma. Stejně se odmítají učit. No, protože je pro ně škola jen druh zábavy, estráda, show.
Tak připraveni ke vstupu do třídy? Totální výtlem. Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky. Musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, žvýkačky, Redbully… Když omladina dorazí, vevalí se do třídy čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád). Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí. „Kreténe, debile!“ Ozve se po takové kolizi, což druhá strana kvituje podobnými slovy.
Když ty uřvance za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku. Další si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic. Patří-li k hnutí Emo, do svého předloktí. Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem, kdybyste jim říkali, že jste vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka- nuda k chcípnutí. Opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na střední, přestože běžně píše - bríle, výtr, lžýce…
Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák. Nikdy nedávejte rozbor věty, jako - Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici. Jakýkoli dvojsmysl pohání znalce Kameňáku a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Začnou hýkat, nekontrolovatelně sebou zmítají, až se smíchy válejí pod lavicí, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino.
Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na nás ukazuje vztyčený prostředníček „jako že jste jednička“ (vivat, Topolánek). Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, inteligentní modelína…
To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj názor. Můžu na záchod? Ptá se žák. Jelikož už je tuto hodinu patnáctý, nepustíte ho. „To si snad děláte prdel? To je moje právo!“ Vy máte chuť srolovat závěsnou ceduli práva dítěte, která visí na zdi, a praštit ho s ní, až by hubou smazal tabuli.
Nemůžete. Nemůžete jim ani zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez souhlasu. Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se modlíte, aby někdo z té hordy zavolal, že je ve škole bomba. Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci běží naproti do Žabky vsadit si sportku, jedinou vidinu záchrany. Některé sanitky odvážejí rovnou do blázince. Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu…
Chce být někdo z vás učitel? Máte pocit, že dostávají peníze zadarmo? Já si to rozhodně nemyslím. Pozor, ještě taky máme učitele, kteří vystudovali speciální pedagogiku a učí na speciálních školách. Běžně vás tam některé děti kopou, škrábou, někteří by vám nejraději vyškrábali oči. Zavřela bych ty malé upíry do klece. No dobře, do klece ne, ale nějak zabezpečit by potřebovali. Už to mám. Co takhle zavřít do klece učitele? Je to přijatelnější? Nevím, ale nechodili by domů z práce samá modřina.
Vážení rodiče, bylo by fajn své děti vychovávat s láskou a vést je k úctě, protože co dáváš se ti vrací…
