Článek
Bylo teplé ráno v květnu roku 1977. Dvacetiletá Colleen Stan stála u silnice poblíž města Eugene. Na zádech měla batoh a v hlavě plány na jednoduchou cestu do Kalifornie. Chtěla navštívit přátele a na chvíli změnit prostředí.
Silnice byla klidná. Auta projížděla jen občas. Colleen už nějakou dobu stopovala, když konečně zpomalilo jedno auto. Byla to modrá dodávka. Uvnitř seděl muž, žena a malé dítě.
Řidič se představil jako Cameron Hooker. Vedle něj seděla jeho manželka Janice Hooker a na zadním sedadle malé dítě.
Colleen se cítila bezpečně. Rodina přece nepůsobila nebezpečně.
Nastoupila.
Zpočátku byla cesta příjemná. Povídali si o cestování, o Kalifornii a o tom, kam Colleen jede. Janice se usmívala a dítě si hrálo na zadním sedadle.
Ale po nějaké době Cameron odbočil z hlavní silnice na opuštěnou cestu.
Colleen to připadalo zvláštní.
Auto zastavilo.
Cameron se otočil. V jeho tváři už nebyl přátelský výraz. Vytáhl nůž.
Během několika sekund Colleen svázal ruce a na hlavu jí nasadil zvláštní dřevěnou konstrukci, která zakrývala celý obličej. Uvnitř byla tma a jen malé otvory na dýchání.
Colleen křičela, ale nikdo ji neslyšel.
Cesta pokračovala ještě několik hodin. Colleen neměla tušení, kam jedou. Nakonec zastavili u domu ve městě Red Bluff.
Tam začal její nový život.
Cameron ji odvedl do ložnice. Pod postelí byla malá dřevěná krabice. Byla sotva dost velká, aby se do ní člověk vešel.
Colleen položil dovnitř.
Víko zavřel.
Zámek cvakl.
Tma byla absolutní.
V krabici nebylo skoro žádné místo. Nemohla si pořádně natáhnout nohy ani se posadit. Musela ležet bez pohybu. Vzduch byl těžký a horký.
Tak začaly první hodiny.
Pak první den.
Pak další.
Colleen rychle ztratila přehled o čase. Někdy ji Cameron pustil ven jen na pár minut. Dostal ji z krabice, dal jí jídlo a vodu, a pak ji zase zavřel zpět.
Často byla v krabici 23 hodin denně.
Ticho a tma byly horší než cokoliv jiného.
Aby se nezbláznila, začala si Colleen v hlavě vytvářet rutinu. Počítala sekundy. Představovala si rozhovory se svou rodinou. Vzpomínala na dětství, na školu, na přátele.
Někdy si představovala, že je venku, že jde po pláži nebo že sedí u večeře s rodiči.
Byl to jediný způsob, jak přežít.
Po nějaké době začal Cameron používat jinou formu kontroly.
Jednoho dne jí řekl, že patří do tajné organizaci zvané „The Company“.
Podle něj tato organizace sledovala Colleen ještě před únosem. Tvrdil, že mají lidi po celé zemi a že pokud by se pokusila utéct, okamžitě ji najdou.
A nejen ji.
Zabijí také její rodinu.
Colleen tomu zpočátku nevěřila. Ale roky izolace, strachu a manipulace postupně změnily její myšlení.
Začala tomu věřit.
Po několika letech Cameron začal měnit pravidla.
Colleen už nebyla v krabici pořád. Někdy ji nechal venku déle. Uklízela dům, pomáhala s domácími pracemi a někdy byla dokonce normálně v místnostech domu.
Janice, Cameronova manželka, s ní někdy mluvila téměř normálně.
Ale atmosféra byla vždy zvláštní. Nikdy nebylo jasné, co se stane dál.
Později Cameron dovolil Colleen dokonce pracovat mimo dům jako uklízečka.
Mohla chodit ven.
Viděla jiné lidi.
A přesto neutekla.
Strach z „The Company“ byl silnější.
Jednoho dne Cameron udělal něco naprosto nečekaného.
Odvezl Colleen na návštěvu k její rodině.
Po letech ji rodiče znovu viděli. Byli šťastní, že je jejich dcera v pořádku. Mysleli si, že prostě žila jiný život a cestovala.
Colleen seděla u stolu, jedla s nimi večeři a povídala si.
A přesto nic neřekla.
Strach byl hluboko v její mysli.
Po návštěvě se vrátila zpět do domu v Red Bluff.
Znovu do stejného pokoje.
Znovu ke krabici pod postelí.
Po sedmi letech života ve strachu se něco změnilo.
Janice Hooker už nedokázala dál žít s tajemstvím. Roky manipulace a strachu ji psychicky zničily.
Jednoho dne řekla Colleen pravdu.
Žádná organizace neexistuje.
Byla to jen Cameronova lež.
Pro Colleen to byl šok. Najednou se celý svět, kterému věřila, rozpadl.
Krátce poté Janice šla na policii.
Cameron Hooker byl zatčen.
Colleen byla konečně svobodná.
Po sedmi letech života mezi temnou krabicí, strachem a manipulací.
Po osvobození musela Colleen strávit dlouhé roky terapií. Pomalu se učila znovu žít normální život.
Její příběh dnes psychologové často studují, protože ukazuje, jak silná může být psychologická kontrola nad člověkem.
A také jak neuvěřitelnou sílu může mít lidská vůle přežít.
Zdroje:
Stan, Colleen – „Perfect Victim: The True Story of the Girl in the Box“ (1994)
Karr, Mary – „The Girl in the Box: The True Story of a Kidnapping“ (druhé vydání, 2003)
ABC News – „Colleen Stan: The Girl in the Box“
„The Girl in the Box“ (TV Film, 2016)
