Matthew Perry: Smích, který skrýval bolest

Bylo léto roku 1969 v Williamstown, když se narodil chlapec, který jednou rozesměje miliony lidí. Jenže jeho vlastní dětství mělo k bezstarostnosti daleko.

Když byl ještě malý, jeho rodiče se rozešli. Otec odešel za herectvím, matka za kariérou – a Matthew zůstal někde mezi tím. Přesunul se do Ottawy, kde vyrůstal obklopený spíš dospělými než dětmi.

Ve škole nebyl ten, kdo by přirozeně zapadl. Nebyl nejpopulárnější ani nejsebevědomější. Ale objevil něco, co mu pomáhalo přežít – humor. Když rozesmál ostatní, na chvíli cítil, že někam patří.

Jako teenager snil o jiné budoucnosti – tenisové. Na kurtech trávil hodiny, měl disciplínu i talent. Jenže když se přestěhoval do Los Angeles, uvědomil si, že být nejlepší nestačí. Musel by být výjimečný.

A tak obrátil svou pozornost jinam – k herectví.

Zpočátku to byly malé role, odmítnutí, čekání. Dlouhé dny bez jistoty. Ale pak přišel rok 1994.

Telefonát, který změnil všechno.

Role Chandlera Binga v seriálu Přátelé.

Najednou byl všude. Jeho tvář znali lidé po celém světě. Jeho hlášky se opakovaly v kavárnách i obývácích. Stal se symbolem ironického humoru – mužem, který všechno obrací ve vtip.

Jenže za kamerami byl jiný příběh.

Sláva přišla rychle. A s ní i tlak. Matthew už dříve pil, ale teď se alkohol stal únikem. A pak přišel zlom – úraz a lék jménem Vicodin.

To byl začátek spirály.

Z pilulek se stala potřeba. Z potřeby závislost. A z ní každodenní boj.

Před kamerou byl vtipný Chandler. Mimo ni muž, který se snažil fungovat. Často natáčel ve stavu, kdy sotva vnímal realitu. Později přiznal, že si celé části svého života nepamatuje.

A přesto – v té samé době byl obklopen lidmi, měl peníze, slávu… a také ženy.

Matthew Perry nebyl nikdy typickým „playboyem“, ale jeho milostný život byl pestrý a často komplikovaný.

Randil s několika známými ženami, například s Julii Roberts. Začalo to docela neobvykle. Julia Roberts měla hostovat v seriálu Přátelé, ale údajně řekla, že přijme roli jen tehdy, pokud bude hrát právě s Matthewem. To ho překvapilo – byla to velká hvězda a on měl pocit, že „na ni nemá“.

Začali si psát. Ne obyčejné zprávy – dlouhé, chytré, vtipné dopisy plné humoru a flirtu. Matthew v tom byl skvělý. Přes slova dokázal být okouzlující, sebejistý, dokonalý.

A fungovalo to. Zamilovali se.

Jenže když se vztah přesunul z dopisů do reality, přišel problém. Matthew začal mít strach. Obrovský strach.

Bál se, že není dost dobrý, že ji zklame, že ho nakonec opustí.

A tak udělal něco, co se pro něj stalo typické – ukončil to dřív, než mohl být opuštěn.

Později přiznal, že ji skutečně miloval. Ale jeho vlastní nejistota byla silnější než ten vztah.

To byl vzorec, který se opakoval.

Nejdelší a pravděpodobně nejhlubší vztah měl s Lizzy Caplan.

Byli spolu přibližně šest let. To je v jeho životě dlouhá doba. V tomto vztahu nebylo tolik mediálního humbuku – byl klidnější, soukromější.

Lizzy byla někdo, s kým dokázal být víc sám sebou.

Ale právě tady se ukázalo, jak složité bylo s Matthewem žít.

Jeho závislosti a vnitřní boje nezmizely. I když se snažil být lepší, nebyl stabilní. A vztah postupně začal nést tíhu jeho relapsů, výkyvů nálad a strachu z budoucnosti.

Po letech se rozešli.

A tady přichází jeden z nejsilnějších momentů jeho života:
Matthew později řekl, že Lizzy Caplan byla žena, se kterou měl zůstat. Že to byla pravděpodobně „ta pravá“.

Ale v té době na to prostě nebyl připravený.

V pozdějších letech se objevil další důležitý vztah s Molly Hurwitz.

Byla mladší, energická, a zdálo se, že Matthew je konečně v lepším období. Byl střízlivější, víc si uvědomoval své chyby.

Dokonce ji požádal o ruku.

Po letech chaosu to vypadalo jako nový začátek. Stabilita. Možná rodina.

Ale ani tentokrát to nevyšlo.

Rozešli se v roce 2021. Oficiální důvody nebyly nikdy úplně detailně rozebrány, ale bylo jasné, že Matthew stále bojoval sám se sebou.

Toužil po lásce, po stabilitě, po rodině. Ale zároveň měl strach z blízkosti. Jak sám řekl – neuměl věřit, že by ho někdo mohl skutečně milovat.

Roky plynuly. Přátelé skončili. Smích publika utichl.

A Matthew zůstal sám se sebou.

Jeho kariéra pokračovala – objevil se ve filmech jako Můj soused zabiják nebo v seriálu Studio 60 on the Sunset Strip. Ale už to nebylo stejné.

Závislost si vybírala svou daň.

Nemocnice. Rehabilitace. Relapsy.

Znovu a znovu.

A pak přišel moment, kdy se něco změnilo.

Ne najednou. Ne dramaticky. Ale pomalu.

Začal chápat, že pokud chce přežít, musí změnit všechno. Ne jen své návyky, ale i způsob, jakým přemýšlí o sobě.

Začal pomáhat ostatním. Otevřel centrum pro lidi se závislostí. Mluvil veřejně o tom, co prožil.

A napsal knihu – Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih.

Tam popsal všechno. Nejen slávu, ale i temnotu. Nejen úspěch, ale i selhání. A také svou touhu po lásce, která ho nikdy úplně neopustila.

V pozdějších letech se dokonce zasnoubil. Zdálo se, že možná konečně našel klid. Ale ani tento vztah nevydržel.

Matthew zůstal člověkem, který hledal – rovnováhu, klid, a někoho, kdo by ho pochopil.

28. října 2023 byl nalezen ve svém domě v Los Angeles.

Bylo ticho.

Žádné publikum. Žádný smích.

Jen konec příběhu, který byl mnohem složitější, než se zdál.

A přesto po něm něco zůstalo.

Nejen Chandler Bing. Nejen slavné epizody Přátelé.

Ale i upřímné svědectví o tom, jak těžké může být žít sám se sebou. O tom, jak láska není samozřejmost. A o tom, že i ti, kteří rozesmívají ostatní, mohou uvnitř bojovat.

Matthew Perry chtěl, aby si ho lidé pamatovali nejen jako herce, ale jako někoho, kdo pomáhal.

A možná právě to je jeho největší role.

Zdroje:

jeho vlastní autobiografie – nejdůležitější a nejpřímější zdroj (popisuje závislosti, vztahy i psychiku)