Láska, nebo cesta k lepšímu životu? Když online romance překročí hranice

Příběhy podobné těm, které známe z reality show 90denní snoubenci, mají společný jeden fascinující moment. Dva lidé se potkají online, zamilují se a rozhodnou se kvůli vztahu překonat obrovskou vzdálenost. Jenže spolu s láskou přicházejí i peníze, víza, kulturní rozdíly a otázka, které se oba někdy raději vyhnou:

Miluje mě ten člověk opravdu, nebo miluje život, který mu mohu nabídnout?

Představme si typický příběh.

Člověk z Evropy, který má stabilní práci a pohodlný život, se přes internet seznámí s partnerem z ekonomicky slabší země. Začnou si psát každý den, volají si a brzy mluví o společné budoucnosti.

Oba mohou být naprosto upřímní. Přesto mezi nimi existuje velký ekonomický rozdíl.

Pro jednoho může být několik set eur běžný výdaj. Pro druhého může stejná částka představovat významnou část měsíčního příjmu. A právě peníze mohou postupně změnit rovnováhu celého vztahu.

Samotný vztah s člověkem z chudší země není důkazem podvodu. Stejně tak věkový rozdíl nebo touha po lepším životě automaticky neznamenají falešnou lásku.

Důležitější je chování.

Píšete si sotva několik týdnů a druhý člověk už mluví o svatbě, dětech a společném životě.

Zní to romanticky. Zároveň je dobré zpomalit.

Rychlé budování citové vazby může být součástí romantického podvodu. Nejprve vznikne pocit výjimečného spojení a teprve později přijde žádost o pomoc.

Partner oznámí, že chce přijet do Evropy, ale chybí mu peníze na letenku.

Částka není nijak závratná, a tak ji druhý člověk pošle.

Krátce nato se objeví další problém – cestovní dokumenty, vízum, poplatek na letišti nebo nečekaná komplikace.

Každý problém má jedno společné řešení: další peníze.

Jedna skutečná krizová situace se může stát komukoli. Pokud ale po každém zaplacení vznikne nová překážka, je čas přestat věřit slibům a začít ověřovat fakta.

Po odmítnutí finanční pomoci přijde změna tónu:

„Takže mě vlastně nemiluješ?“

„Kdybys mi věřil, pomohl bys mi.“

„Myslela jsem, že ti na mně záleží.“

Tady už nejde jen o finanční pomoc. Láska se stává nástrojem nátlaku.

Zdravý partner může být z odmítnutí zklamaný. Neměl by však používat city jako páku k získání peněz.

Po čase přijde nabídka investice. Partner tvrdí, že zná někoho, kdo dokáže vydělávat na kryptoměnách nebo jiné investici.

Začne se malou částkou.

Na obrazovce se objeví údajný zisk.

Pak přijde doporučení vložit více.

Když chce člověk peníze vybrat, objeví se nový poplatek nebo požadavek na další vklad.

Romantika spojená s tlakem na investování je mimořádně silný varovný signál.

Když se člověk svěří rodině nebo přátelům s pochybnostmi, partner začne jejich názory zpochybňovat.

„Oni nás chtějí rozdělit.“

„Nevěří mi, protože jsem cizinec.“

„Nemusíš jim říkat všechno, co mezi námi je.“

Postupně může dojít k tomu, že člověk přestane o vztahu s okolím mluvit.

Partner nemusí milovat vaše přátele ani rodinu, ale neměl by vás od nich systematicky izolovat.

Právě tady bývá hranice nejméně zřetelná.

Partner skutečně plánuje cestu. Druhý mu koupí letenku. Den před odletem ale přijde zpráva o problému na letišti.

Potom údajně chybí peníze na dokumenty.

Následuje další komplikace.

A další.

Pokud se cesta opakovaně odkládá a pokaždé je podmínkou další platba, je rozumné zastavit převody a ověřit si situaci nezávisle na partnerovi.

Nejde přitom jen o peníze.

Nový internetový partner může požádat o kopii občanského průkazu, údaje z bankovního účtu nebo fotografii platební karty s vysvětlením, že je potřebuje kvůli vízu či cestě.

To je důvod k okamžité opatrnosti.

Stejně tak není dobrý nápad nechat člověka, kterého znáte pouze online, používat váš bankovní účet k přijímání nebo posílání peněz.

Profil vypadá dokonale. Desítky fotografií, atraktivní člověk, zajímavá práce a přesvědčivý životopis.

Jenže videohovor se stále nedaří.

Jednou nefunguje kamera.

Podruhé je špatné připojení.

Potřetí je partner údajně v práci.

Pak se ukáže, že stejné fotografie používá několik různých profilů.

Ukradené fotografie a falešná identita jsou velmi vážným varovným signálem.

Je důležité nepodlehnout stereotypu.

Člověk z ekonomicky slabší země není kvůli svému původu automaticky podvodník. Stejně tak Evropan, který si najde zahraničního partnera, není automaticky jeho „sponzor“.

Podezřelá není národnost.

Podezřelý je vzorec chování.

Rychlé vyznání lásky. Opakované výmluvy. Tlak na peníze. Investice. Žádosti o citlivé údaje. Odmítání osobního setkání. Izolování od rodiny. A především pocit, že pokud člověk nezaplatí, ztratí lásku.

Pokud se několik těchto věcí objeví najednou, je čas přestat dokazovat, jak moc partnerovi věříte.

Je čas ověřovat.

Říct ne.

Nezaplatit.

Neposlat údaje.

Odmítnout investici.

Trvat na osobním setkání nebo nezávislém ověření příběhu.

Skutečný vztah může takovou hranici přežít.

Pokud se po odmítnutí objeví výčitky, vydírání, náhlé zmizení nebo další naléhavá žádost, může být odpověď na otázku, co toho člověka skutečně zajímalo, až nepříjemně jasná.

Protože láska může být slepá.

Ale bankovní účet by slepý být neměl.

zdroje: