Článek
Výchova je velice složitý proces. Děti a mladí lidé potřebují mimo jiné vzory. Ztotožňují se s nimi, napodobují je, snaží se jim podobat či přiblížit.
A nežijí ve vzduchoprázdnu. Nemusejí přímo vyhledávat informace z veřejného dění, informace jsou všude kolem.
A tak vidí a slyší člověka, který stojí v čele našeho státu - a neumí pořádně česky. Jeho projevy nemají většinou smysl, jeho věty jsou nelogické a nesrozumitelné. Dští nenávist a čiší z něj pomstychtivost, uráží své předchůdce a politické soupeře, nebojí se nepravd nebo přímo lží. Často opakuje, že prostě maká. Možná tohle by mohlo mládež pozitivně ovlivnit? Snad - pokud se ovšem tomu makání dá věřit. Výsledky zatím jaksi nepřesvědčují.
Další politik je přímo odstrašujícím příkladem nekompetentnosti až hlouposti, spojené ovšem s neskutečnou nabubřelostí a pocitem výjimečnosti. Tento člověk překračuje pravidla a chlubí se tím. Nemá špetku slušného chování, chová se jako uražený chlapeček na pískovišti. Není schopen ani spočítat své knihy. Že by nějakou četl, toho se není třeba obávat. Co by si z něj měli vzít mladí lidé jako příklad? Že se vyplatí být nepoctivý, nic nevědět a neumět, jen se chlubit a považovat za výjimečného? Tohle se mladým lidem dost těžko vysvětluje. Neučte se a nechovejte se slušně - a dostanete se do ministerské kanceláře. Sice nebude vaše, ale nevadí, sedět se v ní dá pohodlně.
Do třetice - bezbřehá arogantnost a neúcta k hodnotám, grimasy a opičky na veřejnosti, snaha o zesměšňování ostatních, přesvědčení o vlastní výlučnosti, nevybíravé chování labilních jedinců, nulová sebereflexe, chování řeznického psa. Tento člověk navíc má sám děti - a asi je tedy i vychovává. Zřejmě jim opakuje - chovejte se přezíravě, zesměšňujte ostatní, autority neexistují, můžete si vymýšlet, přibarvujte skutečnost, prosazujte se za každou cenu, vyhrožujte ostatním - pak budete jako tatínek, stanete se šašky a lidmi bez vlastního názoru. Když budete ponižovat okolí, získáte pocit zadostiučinění a sebeuspokojení. A jen to stojí za to. Jen tak prožijete plnohodnotný život v úžasném obdivování sama sebe.
Dalo by se pokračovat, ale je to smutné až tragické pokračování.
Jedinou útěchou snad může být fakt, že mladé lidi a děti politika až tak nezajímá. Sice se jí nedá vyhnout, ale snad se spíše zaměří na jiné vzory a idoly. Bez nich to totiž nejde.
Formování mladých lidí je ovlivněno vším, co je potká, a těmi, koho potkávají.
Snad se tedy aspoň v přímém a blízkém okolí dnešní mládeže dá najít někdo, kdo je slušný, cení si vzdělání, má charakter, uznává hodnoty - a je normální.
