Článek
I mne jímala lítost a soucit, když jsem viděla, jak se jinak navenek poměrně tvrdý dospělý chlap musel podvolit bolesti a skončil v nemocnici poté, co se již déle nedokázal přemáhat a nemocná záda ho dohnala až na nemocniční lůžko - a to jako naschvál právě v době, kdy měl navštívit pana prezidenta a čestně si s ním o lecčems popovídat tváří v tvář. Leč člověk míní - a zdraví mění. Léčba byla akutní, pohyb nemožný, ohrožení bezprostřední, hrozila dokonce operace.
Pak se ale vše nějak v dobré obrátilo, vypadalo to jako dočasná úleva a ústup potíží. Ale protože se s tímto typem problému setkal mnohý z nás, stejně jako ostatní obyvatelstvo jsem očekávala, jaké řešení postižený pacient nakonec zvolí.
Leč neprozradil, ačkoli jinak o sobě dává dost vědět - dá se říct že téměř denně. V poslední době vypadá zcela zdráv, hýbe se v pohodě, sedí bez problémů, očividně jsou jeho záda již v pořádku.
Jenže my, kteří jsme se o pána oprávněně strachovali a soucítili s ním, očekáváme vysvětlení. Prodělal snad utajenou operaci? To by se ale neutajilo. Podstoupil nějakou tajnou terapii? To by asi - stejně jako mnohé - okomentoval sám. Že by třeba podnikl pouť do Lurd? To by určitě sdílel nějaké fotky.
Použil snad zázračný přístroj Zapper, ke kterému má tak blízko?
Nebo mu prostě bolístku někdo jen pofoukal a pohladil ho po čele? O někom vhodném by veřejnost věděla.
Otázek mnoho, odpověď žádná.
Chlapík s ostře řezanými rysy by měl přestat dělat tajnosti a prozradit, jak se v tak krátkém čase zázračně vyléčil.
Mnozí, kdo mají podobné problémy, by to jistě uvítali.
A nejen oni.
Tak rychle - světlý oblek, vhodnou kravatu, učesat, posadit, zapnout nahrávání a …
