Článek
Čtu velmi smutné články o lidech s těžkými postiženími, mozkových příhodách, DMO, demencích, atd. a o tom, jak se s tím srovnává rodina a o nefunkčích LDN, hrozném ústavnictví, pobytových služeb, pečovatelkách. Hrůzostrašné příběhy plné žalu a soucitím s těmi lidmi, tedy především s těmi postiženými.
A zamýšlím se jen nad jednou otázkou. Jsem nešťastný, maminka je týrána v zařízení se zvláštním režimem, stěžuji si všude, zveřejňuji své příběhy. Proč po takovémto zjištění si ji nevezmu domů, proč nezabráním tomu týrání já, proč se osobně v péči neagažuji, je to moje matka, můj otec. Proč nepečuji doma?
V Německu si málokdo může dovolit dát někoho do ústavu, museli by rozprodat majetky, proč tedy není zavedena alimentační povinnost při příjmu do těch vysoce specializovaných zařízení, kde péče se pohybuje na lůžko kolem 120 000,- Kč za měsíc ? Proč se nedělají katastrální šetření s převody majetku z rodičů na děti? Mnohdy jsou tito postižení velmi bohatí lidé, na sklonku života po padesáti letech aktivního života, lidé vlastní obrovské majetky. Proč by se o ně tedy měl systém starat zcela zadarmo ?
Jsou to obrovské sociální výdaje, kde rodiny bohužel, i když sami jsou velmi bohatí nebo dokonce prostřednictvím darovacích smluv získali obrovské majetky, nijak nepodílí na péči finančně, nejsou žádné doplatky k příspěvku na péči 4. st.. V našem systému péče je obrovská nesystémová chyba, vše zůstává na státu, rodiny jsou z obliga, a ti, co pečují doma, dřou nad svými postiženými, přijdou o práce a výdělky, z nich se stávají chudáci, žebráci a pečují za almužny, a ještě je ve sdělovacích prostředcích špiní, jak zneužívají příspěvek na péči.
Ale tahle situace se vám zdá v pořádku? 35 let po revoluci socialistické ústavnictví? Je to placeno z veřejných peněz, z evtopských dotací, neměla by být hlavně podpořena rodinná péče, kde je láska a pochopení a dřina, kterou málokdo zvládá? Co myslíte? Jak to vlastně je, jak to můžu změnit a jak svým blízkým můžu skutečně pomoci? Měli bychom se zamyslet sami nad sebou a nad správností svých rozhodnutí.
