Článek
Jeden takový proběhl nedávno v nejmenované české firmě a zúčastnilo se jej pár desítek lidí. Jednoduchý princip:
„Můžete si objednat věc. Zaplatíte tehdy, když budete chtít nebo když budete moct. Nebudeme vás kontrolovat. Nebudeme se připomínat. Věříme vám.“
Žádné smlouvy. Žádné zálohy.
Pouze čistá důvěra mezi neznámými lidmi.
A tady přichází realita:
Velká část lidí tuto možnost využila.
Jenže… ne tak, jak byl záměr.
Někteří si objednali a už nikdy nezaplatili.
Někteří ani nepřevzali, co si sami vyžádali.
Jiní platbu odložili natolik, že už asi zapomenou navždy.
A malá menšina zaplatila i přesto, že nemusela.
Tahle situace klade nepříjemné otázky:
- Chováme se férově, protože chceme?
- Nebo proto, že se bojíme důsledků?
- Když zmizí kontrola, zmizí i morálka?
- Je čestnost charakter — nebo jen reakce na dohled?
Je lákavé říct: „To jsou ti ostatní.“
Ale tenhle experiment není o konkrétních lidech.
Je o společnosti.
O tom, jestli umíme být féroví bez nátlaku, bez kontroly a bez strachu z trestu.
Protože opravdová slušnost se ukazuje právě tam, kde:
- nikdo nehlídá,
- nikdo nepočítá,
- nikdo nepřipomíná.
Možná není důležité, kolik lidí zaplatilo.
Možná je důležité, kolik lidí to ani nenapadlo.
A tak zbývá jediná upřímná otázka:
Kdybyste se ocitli v tom experimentu vy — jaký typ člověka byste byli?
Ten, který bere nebo ten, který vrací?
Ne kvůli pravidlům.
Ale kvůli sobě.
Zdroje: Facebook Rehračky
