Článek
Volby se vyhrávají dnes, budoucnost se řeší jindy
Česká politika dlouhodobě funguje na jednoduchém principu: oslovit ty, kteří chodí k volbám. Důchodci jsou disciplinovaní, početní a citliví na konkrétní sliby. Politicky dávají smysl. Mladí naopak volí méně, jsou roztříštění a jejich problémy se špatně překládají do rychlých bodů v kampani. Výsledek je předvídatelný – stát investuje tam, kde se to okamžitě vrátí.
Jenže co je výhodné pro volby, nemusí být výhodné pro zemi.
Jednorázové jistoty místo dlouhodobých řešení
Přímá podpora seniorů je srozumitelná a rychlá. Bonusy, valorizace, sliby ochrany. Opatření, která se dají vysvětlit jednou větou a vyplatit jedním rozhodnutím. Oproti tomu podpora mladých znamená řešit bydlení, trh práce, vzdělávání a dostupnost služeb. To je složité, drahé a výsledky se projeví až za roky.
Politika si tak vybírá jednodušší cestu. Ne proto, že by byla správná, ale proto, že je pohodlná.
Mladí jako politická slepá skvrna
Mladí lidé dnes narážejí na kombinaci problémů, které se navzájem zesilují. Nízké nástupní mzdy, drahé bydlení, nejistý trh práce a tlak na výkon bez odpovídající perspektivy. Přesto zůstávají na okraji politického zájmu. Nejsou hlasití, nejsou jednotní a nejsou „jistí“.
Stát jim tím vysílá jasný signál: nejsou prioritou.
Budoucnost financovaná z budoucnosti
Každá koruna rozdaná bez systémové změny se musí někde vzít. A bere se z dluhu, daní a budoucích rozpočtů. Jinými slovy – z práce lidí, kteří jsou dnes mladí. Ti budou splácet politiku, která s nimi v době rozhodování nepočítala.
Tohle není generační závist. To je matematika.
Generační konflikt, který nikdo nechce řešit
Veřejná debata se často zjednodušuje na souboj mladých a starých. To je ale falešná zkratka. Skutečný problém není v tom, že by si důchodci „brali moc“. Problém je, že stát neumí udržet rovnováhu. Místo aby hledal udržitelné řešení pro všechny generace, přelévá pozornost tam, kde je nejméně odporu.
A tím rozeštvává společnost, aniž by to musel říct nahlas.
Když mladí ztrácí důvěru, ztrácí ji stát
Společnost, která ignoruje mladé, ztrácí energii, inovace i chuť se snažit. Lidé, kteří nevěří, že se s nimi počítá, nebudují vztah ke státu. Nezakládají rodiny, neplánují dlouhodobě a častěji přemýšlejí o odchodu – fyzickém nebo mentálním.
Stát pak sice vyhraje jedny volby, ale přijde o budoucí generaci občanů, kteří by ho chtěli nést.
Není to proti důchodcům. Je to proti krátkozrakosti
Pomáhat seniorům je správné. Zpochybňovat jejich potřeby by bylo cynické. Ale stavět politiku téměř výhradně na jedné generaci je neudržitelné. Země, která sází jen na minulost, nemůže dlouhodobě fungovat.
Budoucnost se nedá vyplatit jednorázovým bonusem.
Musí se vybudovat.
Co se stane, když se nic nezmění
Pokud bude stát dál ignorovat mladé, nebude to znamenat protesty v ulicích. Znamená to tiché vyvázání se ze společenské smlouvy. Menší účast, menší důvěru, menší ochotu nést odpovědnost. A to je pro stát mnohem nebezpečnější než hlasitý odpor.
Česko dnes sází na jistotu.
Otázka je, jestli si tím právě nepodřezává budoucnost.
Zdroje:
