Článek
Politici pořádají kulaté stoly, ekonomové varují před stárnoucí populací a média každý měsíc připomínají, že důchodový systém bez nové generace nebude fungovat. Jenže pravda je nepříjemně jednoduchá: stát už dávno ví, proč lidé děti nechtějí. A stejně nedělá skoro nic.
Nebo přesněji – dělá něco tak absurdního, že to působí jako špatný vtip.
Vláda nyní projednává zvýšení rodičovského příspěvku o 50 tisíc korun. Z 350 tisíc na 400 tisíc. Na první pohled dobrá zpráva. Jenže je v ní malý detail, který ukazuje, jak odtržené od reality české rozhodování je: vyšší částka má platit pouze pro děti narozené po 1. lednu 2027.
Jinými slovy? Pokud porodíte o pár dní dřív, máte smůlu.
Představte si dvě rodiny. Stejná situace, stejné výdaje, stejné ceny plen, nájmů, potravin i energií. Jediné, co je rozdělí, je datum porodu. Jedno dítě se narodí 31. prosince. Druhé 1. ledna. Rozdíl? Padesát tisíc korun.
Tohle není podpora rodin. Tohle je loterie podle kalendáře.
A ještě absurdnější je, že stát zároveň dobře ví, proč lidé děti odkládají nebo úplně vzdávají. Nejde o to, že by dnešní generace byla „sobečtější“, jak někteří rádi moralizují. Jde o matematiku.
Bydlení je extrémně drahé. Nájmy rostou. Hypotéky byly pro velkou část mladých nedostupné. Školky chybí. Jeden příjem často nestačí. A mít dítě dnes znamená pro mnoho rodin ekonomický risk, ne radostnou samozřejmost.
Mladí lidé neříkají: „Nechceme děti.“
Říkají: „Nemůžeme si dovolit mít děti.“
A stát to ví.
Dokonce tak moc, že sám přiznává, že chce porodnost motivovat vyšší podporou. Ale místo systémového řešení přichází s kosmetickou změnou a ještě ji nastaví tak, aby se část rodičů mohla jen hořce dívat na to, že „to nestihli“.
Má snad někdo plánovat početí podle účetního roku ministerstva práce?
Mají se rodiče modlit, aby porod nezačal v prosinci?
Mají doufat, že dítě vydrží pár dní navíc, protože jinak stát rozhodne, že mají menší hodnotu?
Tohle je přesně ten typ politiky, který ničí důvěru lidí. Nejde ani tolik o těch padesát tisíc. Jde o princip. O pocit elementární spravedlnosti.
Pokud stát uznává, že současný rodičovský příspěvek nestačí a musí se zvýšit kvůli rostoucím nákladům, pak logicky nestačí všem rodičům – ne jen těm, jejichž dítě se narodí po arbitrárním datu.
Realita je navíc ještě tvrdší. Ani 400 tisíc problém neřeší. Je to záplata na systém, ve kterém běžný pár řeší, jestli zvládne nájem, energie a jídlo, natož dítě. Padesát tisíc navíc může pomoct, ale nikoho nepřesvědčí mít rodinu ve státě, kde se člověk bojí, že finančně spadne o patro níž.
Česko dnes zoufale potřebuje vyšší porodnost. Ne kvůli statistikám, ale kvůli vlastní budoucnosti. Jenže budoucnost se nestaví tím, že rodičům hodíte drobky a ještě mezi ně postavíte datumovou bariéru.
Pokud stát skutečně chce, aby lidé měli děti, musí přestat předstírat, že problém je kulturní nebo generační. Není.
Je ekonomický.
A dokud budou mladí počítat, jestli si mohou dovolit dítě stejně jako leasing na auto, žádná statistika porodnosti se nezlepší.
Protože dítě nemá být luxusní zboží.
A už vůbec ne něco, u čeho rodiče musí doufat, že se narodí „ve správný rok“.
Zdroje:
