Článek
Donald Trump udělal z prezidentského práva milosti politický nástroj. Tím, že osvobodil bývalého prezidenta Hondurasu Juana Orlanda Herrnándeze – muže odsouzeného za pašování stovek tun kokainu do Spojených států – vytvořil precedens, který teď začíná explodovat.
Honduraský generální prokurátor v pondělí oznámil: stát žádá jeho okamžité zatčení. Nejen domácími složkami, ale i Interpolem.
To není detail. To je známka toho, že svět nehraje podle Trumpových pravidel, i když on se tváří, že ano.
Proč je ten příběh tak výbušný?
Hernández není drobný dealer ani politický vězeň.
Byl spojován s kartely, praním peněz a využíváním státní moci k ochraně pašeráckých tras. Americký soud ho označil za člověka, který poskytl své armádě a policii úkol jediný: chránit drogový byznys.
A přesto byl Trumpem označen za oběť politického procesu.
A omilostněn.
Týden po propuštění?
Honduras na něj vydává zatykač.
Tohle není běžný příběh o milosti — tohle je geopolitická detonace.
Co tvrdí Honduras?
Hernándeze viní z rozsáhlé korupce, praní peněz a zneužívání státních prostředků v tzv. Pandora aféře. Podle prokuratury šlo o miliony ukradené z veřejných rozpočtů a přesměrované na politickou kampaň.
Prokurátor Zelaya to formuloval bez diplomatické omáčky:
„Jsme zemi znetvořenou korupcí a kriminálními sítěmi. Spravedlnost nesmí být otázkou politického marketingu.“
Jinými slovy: pokud Trump dělá zločincům politické dárky, Honduras je nehodlá respektovat.
Na druhé straně?
Hernándezův právník tvrdí, že tohle je „čistě politické divadlo“ od odcházející vlády Hondurasu — snaha pomstít se a zastrašit.
Tvrzení je jednoduché:
Pokud USA uznaly milost, měl by ji uznat i svět.
Jenže mezinárodní právo není Twitter.
A milost amerického prezidenta neznamená automatickou nevinu mimo USA.
Proč je to důležité?
Protože tohle je test.
Test toho, jestli může americký prezident vymazat tresty mezinárodně odsouzeným politikům, a zároveň očekávat, že svět pokorně přikývne.
Test toho, jestli moc je důležitější než zákon.
A test toho, jestli se Trumpova vize světa – kde „hradba spravedlnosti“ stojí na osobních vztazích, ne na institucích – začne šířit i mimo hranice USA.
A hlavní otázka?
Co bude dál.
Hernández může uprchnout, může být znovu zatčen, může být politickým symbolem — nebo může zmizet někde mezi vládami, právníky a kartely.
Ale jedno je jisté:
Tenhle případ je studená sprcha pro každého, kdo věří, že spravedlnost a moc jsou totéž.
